Calais je v obležení imigrantů. Město žádá odškodné

4. srpna 2015 • 17:29
Řidičům kamionů, kteří projíždějí, se to nelíbí. Ani milionům turistů, kteří se tam objeví každý rok. A migranti, kteří se tam houfují, myslí jen na jedno: na odchod. Více než kdy jindy se zdá, že lidé přijíždějí do přístavního města Calais - na francouzské straně kanálu La Manche - s jediným cílem: odjet.

Calais, o němž psali Charles Dickens a Victor Hugo, je přirozeným cestovním centrem, které evokuje vztahy plné lásky a nenávisti mezi Francií a Anglií. Jeho velký přístav, kam připlouvají z Doveru trajektem návštěvníci, nedaleká železniční stanice Eurostaru a přeplněné dálnice, to všechno svědčí o hlavní úloze města.

V současné době ale každý, kdo přijíždí, zřejmě míří někam jinam. A jedním z důvodů je, že rekreanti toužící po úniku z reality nechtějí chodit po městě plném nebohých migrantů. Představitelé města svalují část viny na Británii, protože je odpovědná tím, že je hlavním magnetem pro migranty v Calais. Starostka říká, že bude žádat miliony eur jako odškodné.

„Calais má velký problém,“ říká britský řidič kamionu Kevin Westhead, který jezdí přes kanál La Manche pravidelně. Poukazuje na to, že stále častěji musí čekat, zatímco společnost Eurotunnel čistí tunel od migrantů, kteří se snaží proklouznout do Británie. „S tím množstvím migrantů, které tu nyní je, je to velký problém… Teď bych v Calais žít nechtěl,“ říká Westhead.

Téměř u cíle

Pro tisíce migrantů je Calais předposlední zastávkou na nebezpečné cestě, která mnohdy zahrnuje pobyt v chaosem sužované Libyi a riskantní plavbu přes Středozemní moře do Itálie. V Calais jsou v blízkých dunách a lesích uprchlické tábory. Začaly tam vyrůstat po roce 2002, kdy úřady zavřely hangár v nedalekém Sangatte, kde byly ubytovány tisíce běženců.

Starostka Natacha Bouchartová dokázala přimět francouzskou vládu, aby mimo město nechala vybudovat pomocné centrum, u něhož vyrostl obrovský tábor. Je možné se tam vysprchovat i dostat jídlo, díky čemuž se snížilo množství migrantů bloumajících po Calais.

„Ekonomiku Calais tato situace velmi zasáhla,“ povzdechl si místostarosta Emmanuel Agius. Obzvláště tím podle něj utrpěla turistika. Ročně projede Calais kolem 30 milionu lidí, zejména přes přístav nebo tunelem, ale nezdrží se, aby utratili nějaké peníze. „Tito lidé jsou potenciální turisté, ale nemají chuť zůstat… Problém migrantů je bohužel ochromující,“ vysvětlil Agius.

Starostka žádá miliony eur

Calais se 75 tisíci obyvatel má čím turisty přilákat. Má pláže na Opálovém pobřeží a může se pochlubit několika kulturními pozoruhodnostmi, jako je radnice z červených cihel a její věž s hodinami, která je na seznamu památek UNESCO. Nebo sousoší Augusta Rodina Měšťané Calais, které stojí na hlavním náměstí.

Uprchlíci pronikají do přístavu v Calais:

„Dnes víme, že jsme utrpěli značné finanční ztráty,“ míní Agius a připomíná výzvu starostky Bouchartové k třístranné schůzce, které by se kromě ní zúčastnili také předsedové francouzské a britské vlády. Starostka podle Agiuse chce, aby se tento summit uskutečnil koncem léta v naději, že Calais získá odškodnění za ztráty. Médiím řekla, že bude žádat 50 milionů eur (1,35 miliardy korun).

„Město Calais má právo žít jako každé jiné evropské město. Má právo rozvíjet se jako každé jiné evropské město,“ zdůraznil místostarosta.

Ne uprchlíci, ale stávka

Calais v minulosti utrpělo tvrdé údery, zejména od Británie. V roce 1347 během stoleté války padlo do rukou Britů a zůstalo v nich po dvě století. Calais 21. století potřebuje britské turisty, kteří podle ředitelky turistického úřadu Solange Leclerqové tvoří 20 až 25 procent návštěvníků. V červenci jejich počet klesl o osm procent. Tento pokles ale Leclerqová nepřičítá migrantům, nýbrž stávce pracovníků jedné z trajektových společností v úpadku, kteří zablokovali přístupové dálnice a způsobili tím chaos mezi řidiči kamionů i turisty.

Vedoucí jedné rodinné hospody stojící na hlavním tahu do Calais Xavier Elfassy přiznává, že pokles zahraničních zákazníků je v pokladně znát. Turisté z ciziny totiž zajišťují přinejmenším 30 procent příjmů podniku. Obvykle jde o britské výletníky mířící na jih nebo o Francouze a Španěly jedoucí na sever.

Elfassy vyčítá francouzské i britské vládě, že nejsou schopny situaci kolem migrantů vyřešit. Většina jeho zákazníků považuje běžence za „nešťastníky utíkající před válkami“. „My jsme jen diváci přihlížející jejich utrpení,“ dodává.

Autor: ČTK
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!