Chudí řečtí vesničané po brexitu jásají

12. července 2016 • 15:04
Mužští seděli v taverně u své černé silné řecké kávy a oči nespouštěli z obrazovky televize na zdi. Sotva se ukázaly konečné výsledky hlasování o odchodu Británie z Evropské unie, propukli v jásot. Kosta vykřikuje, že jakýsi řecký mnich věštil, že letos odstoupí z EU dvě země, které mají na vlajce kříž, tipuje jako další Nizozemsko, a že bude následovat Itálie a po ní určitě už konečně i Řecko. Všichni se těší na bankrot a na návrat drachmy.

Řecký venkov má Němců, což je pro ně Evropská unie, a Merkelové, která za všechno může, plné zuby a viní je ze všeho, co je v Řecku špatně. „Šéfové z Bruselu začali přikazovat, kolik může mít kdo oliv, co se smí a nesmí, začali vymýšlet nesmyslná pravidla omezující pravomoci jednotlivých států, zejména těch malých a chudých, a lidé už mají všeho dost,“ tlumočí mi Kosta názory zdejších vesničanů.

Soudí tak podle své prázdné peněženky a jejich úhel pohledu je zaměřen pouze jedním směrem. K zoufalství. Kostova česká manželka Katka mi přibližuje bezvýchodnou situaci v jedné z nejchudších oblastí pevninského Řecka, severozápadního Epiru: „Nemají práci. Drobní soukromníci krachují. Elektronické pokladny a zvýšení daně je položilo.“ Procházím Pargou a řada malých krámků, které tu byly ještě přede dvěma roky, zeje prázdnotou. Ty velké a se zbožím pro turisty se stále drží, ale například rodina, která se živila sběrem tradičních řeckých bylin, zejména oblíbeného řeckého horského čaje, zkrachovala. Nikdo nebyl zvědavý, kolik si vydělají, daně a pojištění se zvedly a to, co si vydělali, na živobytí nestačilo. Odešli do proklínaného Německa a teď prý tam prodávají auta. Kdo má dost otrlosti, podniká načerno, takže ve výsledku stát vybere menší sumu než před zvýšením daní.

DPH v Řecku se zvýšila z původních devíti procent na třináct, posléze na 18 a nyní činí 24 procent plošně, což způsobilo zdražení veškerého zboží denní potřeby včetně základních potravin. Přičemž takový číšník, který pracuje jen přes turistickou sezonu, si vydělá 30 eur denně, z nichž musí státu odvést daň 40 procent, a protože se nevyzná v měnícím se účetnictví, ještě si platí účetního. Co má navíc, je spropitné. „Češi je platí málokdy,“ usmívá se Katka, „ale Nizozemci nebo Angličané na spropitném nešetří, většinou se sem vracejí a vědí, jak to tu chodí.“

Jeden z domů, které jsou na prodejJeden z domů, které jsou na prodejAutor: Zuzana Dorogiová

Hypotéky

V době před krizí si řada rodin postavila nové domy zatížené hypotékou. Katka tvrdí, že dům zatížený hypotékou nelze v Řecku prodat, takže kdo nemá na zaplacení a nezaplatí rodina (myšleno velká rodina čítající babičky, dědy, bratry, bratrance), tomu banka dům sebere. Řekové mají v krvi sounáležitost, takže si rodiny i sousedé vypomáhají. Ale když se zaplatí hypotéka a daně, často nezbývá na jídlo, což ovšem řeší lidé výměnným obchodem: vajíčka, zeleninu, ovoce, med, olivový olej, co kdo má. Ženské si předávají šaty po dětech. Chudí pomáhají ještě chudším.

Proč chtějí venkované z unie

„Kdo nemá rodinu, z toho se stává bezdomovec nebo řeší svůj problém sebevraždou. Jen v malé Anthousse za poslední dva roky tak skončili svůj život tři lidé a po celém Řecku jsou jich tisíce,“ sděluje mi Katka. „Proto chtěli z unie, říct své velké OXI (ne), lidé doufali, že bankrot a návrat k drachmě by vše vyřešily, že by se začalo od píky. Dříve milovaného Tsiprase nyní zatracují, dokonce jej podezírají, že chce zrušit soukromé televize, aby měl média pod státní kontrolou a lidé se dozvěděli ještě méně, než už se dozvídají nyní.“

Tradiční svatojánské procesí po Anthousse.Tradiční svatojánské procesí po Anthousse.Autor: Zuzana Dorogiová

Řecký pojišťovací systém

Otázka pojištění je kapitola sama pro sebe. Už zmiňovaný číšník má 30 eur denně, z nichž odvádí 40 procent daň, ale nepracuje na živnostenský list, je zaměstnaný. Jeho zaměstnavatel za něj platí takzvané IKA – pojištění zaměstnanců, což činí 28 eur denně. IKA je něco jako zdravotní a sociální pojištění, z něhož se vyplácí důchod, ovšem za podmínky, že zaměstnanec musí nasbírat pět tisíc bodů, což znamená pět tisíc dní. Za sezonu má 100 bodů. Zaměstnavatel jim započítává jen 20 dnů měsíčně, což je normální pracovní doba podle zákona. Zbytek odpracuje zaměstnanec načerno. Přes sezonu, květen až září, dělá číšník denně včetně svátků, víkendů a nedělí. Za 15 let práce má 1500 bodů, za dalších 15 bude mít tři tisíce, z čehož plyne, že důchod nebude mít žádný. Minimální důchod pro všechny jako v Čechách tady neexistuje.

IKA Idrima kinonikon asfaliseon
OGA Organismos georgikon asfaliseon
TV (dnes OAEE) Organismos asfaliseon elefteron epagelmation
OGA je pojištění zemědělců (pěstitelé oliv, zeleniny, ovoce, rybáři a podobně), které činí 1200 eur za rok, ať už úroda byla či nebyla.
TV neboli OAEE je systém pojištění pro podnikatele. Každý podnikatel platí plošně 780 eur měsíčně, bez ohledu na svůj příjem.

Kosta s Katkou tvrdí, že vzhledem ke splácení dluhů si stát nemůže dovolit tyto peníze za pojištění, jako tomu bylo dřív, vracet do důchodového systému. „Ztrácejí se v černé díře,“ pochmurně konstatuje Kosta.

Benátská pevnost v Parze patří mezi historické dominanty městečka.Benátská pevnost v Parze patří mezi historické dominanty městečka.Autor: Zuzana Dorogiová

Výhody státních zaměstnanců

To, co bylo dříve, už dávno neplatí. Ani pro privilegované státní zaměstnance. Například učitel jako státní zaměstnanec dříve šel do důchodu v 50 letech a pobíral přibližně 1500 eur měsíčně, o Vánocích dostal bonus tři tisíce eur, o Velikonocích dostal 2200, přídavky na lázně a podobně. V posledních třech až čtyřech letech dostávají 50 procent z minulého důchodu a bonusy byly zrušeny. Přesto se stále důchody nestátních zaměstnanců v Řecku oproti těm státním rapidně liší. „Tchán pěstoval olivy,“ vypráví Katka. „Jeho žena dělala s ním a on platil OGA jak sobě, tak jí. Nyní bere důchod 340 eur měsíčně, jeho žena je mladší, podle věku nemá nárok na důchod, a tak on jí stále doplácí do systému OGA 600 eur na jaře a 600 eur na podzim ze svého důchodu. Dědovi bude 90 let, olivy už nemá, ty předal před lety synům, kteří v době před krizí pozemky prodali nebo na nich postavili domy. Kdyby umřel, babičce bude platit OGA rodina (má čtyři syny, z toho tři nezaměstnané). Vdovské důchody zde neexistují. Ženy chodí do důchodu v 67 letech, pokud nejsou státními zaměstnanci. Kdyby jí OGA neplatily děti, tak to, co dosud děda platil, propadne a ona nedostane nic,“ upřesňuje Katka.

Výhled od kostela agii Eleni.Výhled od kostela agii Eleni.Autor: Zuzana Dorogiová

Učitelé jsou státní zaměstnanci

„Kamarádky manžel je učitel, státní zaměstnanec, takže mohu přiblížit jejich příklad,“ říká Katka a líčí poměry v základní škole v Anthousse. „Vyučování je dopoledne čtyři hodiny. Učitel má prázdniny tři měsíce, volno všechny církevní svátky a víkendy. Bere zhruba 600 eur měsíčně a to nemluvím o tom, že mnoho učitelů na výuku kašle, děti nenaučí, co by měly znát, a ty jsou nucené chodit na odpolední soukromé vyučování (frontisirio), placené (17 eur na hodinu za žáka), k témuž učiteli, který tak pobírá další peníze načerno. Netýká se to kamarádky manžela,“ směje se Katka a pokračuje. „Dětí, jejichž rodiče na placené doučování nemají peníze, je přibližně polovina. Nutno přiznat, že současné učitelky v Anthousse se většinou dětem věnují, hrají s nimi divadlo, jezdí na výlety, tento nešvar se týká spíše větších měst, kde se všeobecně traduje, že učitel nechá děti lítat po třídě i venku a sám si zajde na dvůr na cigárko a kafe.“ Státní zaměstnanci nyní odcházejí do důchodu v 55 letech. Systém, který si nastavili Řekové sami a který dosud nebyl uspokojivě řešen, protože státní zaměstnanci se změnám pochopitelně brání a hrozí stávkami, které by ochromily chod státu už tak dost ochromeného.

Nejvyšší bodem v blízkém okolí je kostel sv. Heleny (agii Eleni), kam vystoupat chce už trochu tréninku, ale odměnou jsou opět nádherné výhledy na Pargu.Nejvyšší bodem v blízkém okolí je kostel sv. Heleny (agii Eleni), kam vystoupat chce už trochu tréninku, ale odměnou jsou opět nádherné výhledy na Pargu.Autor: E15, Zuzana Dorogiová

Zdravotnictví

Jak funguje, či nefunguje v Řecku zdravotnictví, je náročné vůbec pochopit. Katka mi vysvětluje: „Pokud si platí zaměstnanci OGA, mají pobyt v nemocnici zdarma, ale za výkon se lékaři, byť je státním zaměstnancem, platí, čili má další příjem načerno. Lidé jim ty peníze dají, kolik si řeknou. Například vyšetření na gynekologii nebo u očního lékaře stojí 40 eur. Porod v nemocnici jeden tisíc eur plus načerno tisíc eur lékaři. Ber kde ber, můžeš rodit doma, když na to přijde. Přičemž zde nejsou zdravotní sestry jako v Čechách, jen asistentky lékařů při operacích a podobně, sestra, která by pacienta umyla, nakrmila nebo donesla léky, tady neexistuje čili u nemocného nebo u rodičky musí být někdo z rodiny, kdo pacienta ošetřuje. Suma v nemocnici za jeden lůžkoden plus jídlo činí 70 eur. Krevní testy v nemocnici za 70 eur, doktorovi v ordinaci za příjem 50‒70 eur.“ „Existují vůbec lékaři, co neberou peníze bokem?“ Ptám se. „Ano, ale mnoho jich není. Ti, kteří neberou peníze, pracují pro IKA, lidé jim však moc nevěří. Je to pozůstatek z minula, kdy lidé ještě měli peníze a mysleli, že čím dražší doktor, tím lepší, a těmhle od IKA nedůvěřovali, navíc ten, co nebere bokem, nemá a nikdy nemůže mít tak vybavenou ordinaci. Když řekneš nemám peníze, ale chorobu, pošlou tě na ,středisko‘, kam chodí důchodci, Albánci, ti co nemají peníze. Na středisku tě prohlédnou, léky, obvazy chybějí, napíší ti lék, který si sama musíš zakoupit v lékárně, a víc se s tebou nebaví,“ odpovídá Katka. „Nikdo tam nechce, každý dá v rodině v případě nutnosti peníze dohromady nebo se zkrátka neléčí. Avšak jsou tady i doktoři, co tě ošetří kvalitně a peníze si nevezmou, ale to jsem zažila jen jednou,“ říká Katka.
„My s dětmi chodíme k pediatrovi z IKA, ale jen na očkování, protože naštěstí nejsou vůbec nemocné, takže nějakou extra vybavenou ordinaci nepotřebují. Když chceme něco navíc, jdeme k němu do soukromé, kde si za dvě děti běžně řekne pouze 50 eur. Očkovací látka pro děti stojí od 70 do 100 eur plus výdej lékaři od 25‒50 eur. Teď byla švagrová s miminkem na prvním očkování a dohromady tam nechala 125 eur a to takto na očkování chodí děti skoro každý měsíc… My jsme jezdili s Ani do Igoumenitsi, doktor si bral 50 plus za vakcínu, takže to bylo neúnosné. S Jurášem už jsme chodili na středisko IKA, což bylo zadarmo.

V čekárně 50 Albánců s dětmi a nepořádek. Naštěstí jsme se s tím doktorem spřátelili a bral nás vždycky hned, jak jsme přišli, a na kontrolu jsme chodili k němu do soukromé ordinace, kde si bere 25 eur za dítě,“ doplňuje Katka. (Soukromí lékaři jsou samostatnou kapitolou a většinou jen pro bohaté.) Už se nedivím, že na svatého Jana (agios Ioannis) skáčou kluci přes očišťující oheň, aby byli zdraví, a že víra v boží zázraky a v bylinky z řeckých hor činí Řeky odolnými a zdravými. Přesto žasnu, jak je v Evropské unii něco takového možné.

Turisté zkrátka nepřijdou

Co funguje, jsou služby pro turisty, pohostinnost v restauracích a tavernách je příkladná stejně jako kvalita čerstvého báječně uvařeného jídla; host do domu, Bůh do domu zde v Řecku platí víc než jinde. Také lodní taxi mezi Pargou a pláží Valtos a zpět jezdí bezchybně a pravidelně každou půlhodinu ke spokojenosti všech návštěvníků. Tady si nikdo nedává cigárko a neodpovídá na dotaz, kdy pojedeme, až dokouřím, až si dopiju kávu… Turisté jsou zde hýčkáni a rozmazlováni a spolu s krásným prostředím, nádhernými výhledy a s čistým mořem, které zde vlastní modrou vlajku EU nejčistších pláží, je tu báječně. Nikoli pro mnohé z těch, kteří tu žijí a nechtějí ze svého rodného kraje za žádnou cenu odejít.

Parga plná historie a starobylých uliček i přilehlá rozložitá vesnička Anthoussa (Rozkvetlá) láká nejen letní návštěvníky, ale i bohaté cizince, kteří si tu kupují domky na důchod nebo si pronajímají apartmány na celou sezonu. Nizozemci, Francouzi, Angličané. Jednou z těch, kdo nalezli v Anthousse nový domov na stáří, je vitální belgická důchodkyně Jacquelin. Osmdesátišestiletá drobná vrásčitá stařenka se objevuje pravidelně na pláži Valtos vpodvečer, aby se ve svých zářivě červených plavkách vykoupala v moři a pobesedovala s místními. Bývala prý zamlada malířkou. Teď jezdí serpentinami mezi vesnicemi autem navzdory špatnému zraku a sluchu a v pronajatém domku na ni čeká o 30 let mladší partner.

Autor: Zuzana Dorogiová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!