Drogové kartely se přesunuly do Bolívie. Na koku si místní nenechají sáhnout

Drogové kartely se přesunuly do Bolívie. Na koku si místní nenechají sáhnout
10. května 2016 • 07:15
Jihoamerická drogová válka se z Kolumbie přesouvá kvůli takzvanému švábímu efektu do Bolívie. Ve dříve bezpečné zemi zapustila kořeny a nezadržitelně bují kriminalita. Na milovanou koku si ale Bolivijci nechtějí nechat sáhnout. Živí třetinu ekonomiky.

Když posvítíte baterkou do spíže plné švábů, rozprchnou se do temnějších koutů. To se teď děje v Jižní Americe. Švábi jsou drogoví bossové a policejní baterka docela dlouho svítila na Kolumbii. Ta byla středem zájmu mezinárodního boje proti drogám a je to znát.

Násilná kriminalita klesla v posledních letech v Kolumbii na polovinu. A ozbrojené gerily, které stojí za produkcí kokainu, uzavřely v březnu s vládou příměří a v těchto dnech jednají v Havaně o ukončení občanské války.

Černého Petra teď převzala Bolívie. Tam se kartely v tichosti přesunuly. „V zemi působí 269 kriminálních gangů,“ oznámil minulý měsíc bolivijský ministr vnitra Carlos Romero. Podle jiné, pesimističtější policejní analýzy je gangů dokonce až 750 a mají už téměř 25 tisíc členů. Měsíčně nyní prochází přes Bolívii na 30 tun drog.

Prezident je sám předsedou pěstitelů

Proč „švábi“ utíkají právě do Bolívie? Je hned několik důvodů, které dělají z chudé země pro narkobarony ideální útočiště. Socialistický prezident Evo Morales, který je znám svým antiamerikanismem, odmítá jít Spojeným státům v boji proti drogám na ruku. Hned zkraje svého prezidentování vyhodil z Bolívie zkušené poradce z americké protidrogové agentury DEA. Že si hodlá ve své zemi udělat pořádek sám, zopakoval minulý měsíc při návštěvě Vatikánu. „Jsme přesvědčeni, že skutečný cíl Washingtonu je ovládnout náš region,“ míní o motivaci Američanů Morales.

Mafie má v Bolívii nejnižší náklady. Kilogram stoprocentně čistého kokainu tu pořídí za dva tisíce dolarů, v USA jej pak prodá za 50 tisíc.

Důvod, proč si Bolivijci nechtějí nechat do boje proti kokainu mluvit, souvisí i s jejich kulturou. Jde o poslední stát světa, kde tvoří většinu obyvatel – zhruba 60 procent – indiáni. Jsou to zejména Ajmárové a Kečuové. A tato andská etnika jsou stovky let zvyklá denně žvýkat koku nebo pít kokový čaj. Pytle lístků prodávají na každém rohu indiánské tetky v typických buřinkách.

„Toto je koka, toto není kokain,“ řekl s kokovým lístkem v ruce při památném projevu na půdě Spojených národů Evo Morales. K plenění kokových polí určitě nesvolí. Sám je totiž i předsedou bolivijského Svazu pěstitelů koky. Mnozí z těchto pěstitelů by byli nejradši, kdyby žádný kokain neexistoval a mohli v klidu rolničit jako generace jejich otců.

Příliš silné pokušení

Pro narkomafii jsou ale bolivijská políčka neodolatelná. Po Kolumbii a Peru jde o třetího největšího světového producenta koky. A mafie má v Bolívii nejlevnější náklady. Kilo stoprocentně čistého kokainu tu pořídí za dva tisíce dolarů, v USA ho pak prodá za 50 tisíc dolarů. Řetěz výroby kokainu vypadá následovně: farmáři na svazích And v Peru nebo Bolívii, kde jsou pro koku ideální podmínky, vyrobí polotovar – kokovou pastu.¨

Sami dostanou minimální odměnu. Pastu pod skrytem amazonského pralesa dopraví mafie do manufaktur v Kolumbii, které vyrobí finální kokain. Ten jde buď severní cestou přes Honduras a Mexiko do USA, nebo jižní cestou přes Bolívii dál do Brazílie. Ta je dnes po USA už druhým největším odbytištěm kokainu.

Paradoxně tak posledním profitujícím odvětvím zůstává právě koka, která podle odhadů stojí až za třetinou veškerých zahraničních příjmů ekonomiky

A právě o kontrolu nad jižní drogovou magistrálou se teď přetahují gangy v Bolívii. Proč neposlat zásilku tudy, když má země 3,5 tisíce kilometrů snadno prostupných hranic a špatně střežený vzdušný prostor – většina není pokryta radarovým signálem. Na rozlehlou Bolívii, která je čtrnáctkrát větší než Česká republika, také připadá pouhých 30 tisíc policistů.

Morales minulý měsíc oznámil, že omezí institut bankovního tajemství, aby zabránil praní špinavých peněz. Také vyhradí na boj proti drogám dalších 105 milionů dolarů. Jenomže problémem je, že Bolívie je švorc. Chudá země má příjmy prakticky jen z prodeje ropy a dalších komodit, jejich ceny ale teď padly na dno.

Paradoxně tak posledním profitujícím odvětvím zůstává právě koka, která podle odhadů stojí až za třetinou veškerých zahraničních příjmů ekonomiky. Ne náhodou nejrychleji rostou města (a stejnojmenné provincie) Santa Cruz a Cochabamba.
Ty jsou epicentrem drogového průmyslu a působištěm největších kartelů. Také tudy vede pašerácká trasa do Brazílie.

Do věznic se volně trousí děti i turisté
JIŽNÍ TRASA. Při jednom z největších zátahů poslední doby našli policisté ve dvou kamionech směřujících přes provincii Santa Cruz do Brazílie 760 kilogramů kokainu. Řidiči už sedí v base.JIŽNÍ TRASA. Při jednom z největších zátahů poslední doby našli policisté ve dvou kamionech směřujících přes provincii Santa Cruz do Brazílie 760 kilogramů kokainu. Řidiči už sedí v base.Autor: Profimedia.cz
Bolivijské věznice jsou učiněný holubník. Trestanci vodí dovnitř turisty na prohlídku svého dočasného domova a za mřížemi žijí také rodiny mnohých z odsouzenců.
„Na náměstí San Pedro mě oslovil velmi divný muž. Byl bosý a mluvil plynulou angličtinou. Nabídl mi, že mě za pár dolarů vezme na prohlídku do věznice,“ vypráví mladá Holanďanka, která projížděla Bolívií při cestě napříč Jižní Amerikou. „Nejdřív jsem mu nevěřila. Ale ukázalo se, že to byl opravdu vězeň – Američan, kterého v Bolívii zavřeli za pašování drog.“
Absurdní epizoda dokumentuje bohorovné poměry v bolivijských vězeních. Nabídka se týkala věznice San Pedro, která stojí přímo v centru La Pazu. Vězňové si tu přivydělávají provázením turistů. Návštěvu dokonce doporučují turistické brožury. Stačí prý drobně uplatit hlídače. Ani poměry uvnitř káznice San Pedro nevynikají přísností.
„Jakmile minete tlustou zeď a bezpečnostní brány, připomínky normálního vězení zmizí: jsou tu hrající si děti, stánky, restaurace, kadeřnictví a dokonce hotel,“ popisuje návštěvu bizarního zařízení Rafaela Estefania z BBC Mundo. Naprosto nevídané je i to, že s vězni mnohde bydlí jejich rodiny. Na problém upozornil incident při bitce gangů ve věznici Palmasola v provincii Santa Cruz.
Přestože je to zařízení s nejvyšším stupněm ostrahy, při násilnostech bylo zabito i 18měsíční dítě, které žilo ve věznici se svými rodiči. Bolivijské vězeňství musí projít zásadní reformou. Kapacita věznic ani náhodou nestačí nárůstu kriminality. Do padesátky současných zařízení se stěží vejde osm tisíc trestanců. Pro srovnání, je to zhruba třetinová kapacita oproti zhruba stejně lidnaté České republice. A to má Česko přitom oproti Bolívii sotva desetinovou kriminalitu.

Gang škrtičů vyprovokoval soudce lynče

Dřív relativně bezpečná Bolívie je tak teď konfrontována s výbuchem násilné kriminality, která začíná řadové obyvatele děsit. Na 100 tisíc obyvatel už připadá 11 vražd ročně (pro srovnání, v Česku je to zhruba jedna vražda). I když na drsné latinskoamerické poměry to je pořád relativně nižší „skóre“, alarmující je trend. Během jediné dekády se množství vražd zdvojnásobilo.

Přelomem byl otřesný případ autobusového gangu z nejlidnatějšího města La Pazu. Vrazi škrtili oběti přímo v městských autobusech při běžné cestě do práce. Obětí bylo minimálně 70. Často jim gang sebral jen pár bolivianos nebo starý mobil.

Bolivijcům došla trpělivost a v přísně katolické zemi dokonce začali lidé volat po obnovení trestu smrti. Na sloupech v La Pazu můžete také nyní vidět oběšené figuríny muže s nožem. To je varování od místní komunity gangsterům, že jsou obyvatelé připraveni vzít při nečinnosti policie spravedlnost do vlastních rukou. Bolívii čekají těžké časy. Švábi tu našli ideální potemnělý kout.

Typický gangster?
DĚTI ULICE. V Cochabambě se šíří kouření cracku, což je levnější a nebezpečnější volná báze kokainu.DĚTI ULICE. V Cochabambě se šíří kouření cracku, což je levnější a nebezpečnější volná báze kokainu.Autor: Profimedia.cz
Teenager ze ztracené generace Současná ztracená generace mladých Bolivijců je časovanou bombou. Jsou odpovědní až za 80 procent zločinů v zemi. V dříve venkovském státě se stále víc rodin stahuje do měst, kde vykořenění teenageři mnohdy nenajdou ani práci, ani perspektivu. Tradiční hodnoty pro ně už nic neznamenají a v médiích vidí luxusní zboží. Tady nastupuje gang, který jim dá pocit sounáležitosti a šanci nakrást si na smartphone nebo značkovou mikinu.
Pouliční přepadení tak někdy mívají na svědomí kupodivu velmi dobře oblečené a slušně vypadající děti. „Vždycky mě lákaly snadno vydělané peníze. Líbilo se mi držet krok s kamarády z bohatých rodin,“ shrnul v rozhovoru pro portál InSight Crime svou motivaci gangster Pedro z města Santa Cruz. Kariéru v klanu začal už v 15 letech.
Snadno manipulovatelné dítě je nejen vítaným nováčkem do kartelu, ale také cílovým konzumentem drog. A potřeba peněz na kokain nebo crack ho vede k další kriminalitě. Ministr vnitra Carlos Romero proto nyní navrhl snížit hranici trestní odpovědnosti z 16 na pouhých 14 let.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!