Kodaň vejde do historie jako místo klimatického fiaska

V budově se už ochladilo, protože se přestalo topit, účastníci měli za sebou probdělou noc a za pultem předsedajícího už neseděl dánský premiér Lars Lokke Rasmussen, ale někdo, kdo se delegátům ani nepředstavil. Přitom nešlo o nic menšího než o závěrečný dokument čtrnáctidenního summitu. V 10.30 v sobotu dopoledne tak předsedající udeřil jako sudí kladívkem do stolu a řekl: „Delegáti berou dokument na vědomí! Tak je to rozhodnuto.“ To je nejslabší forma, jakou může být dokument na mezinárodní úrovni uveden v platnost.

Dostal název Copenhagen Accord. Má tři strany, na kterých se píše, že rozvojové země v letech 2010-2012 dostanou 30 miliard dolarů a později 100 miliard ročně na boj proti změnám klimatu a že, kdo peníze bude čerpat, podstoupí i audit. V dokumentu se uvádí, že teplota na Zemi by neměla stoupnout v příštích desetiletích více než o dva stupně. Chybí však, co je čí povinností a které země dají kolik peněz. Možné omezení emisí CO2 by země měly oznámit do února. Dokument navíc nemá právní závaznost. Ve smlouvu by se měl proměnit během příštího roku.

Ještě v pátek to vypadalo, že historicky největší konference OSN spěje k naprostému krachu. Spojené státy odmítly dát konkrétní sliby, Čína nesvolila k mezinárodním inspekcím, aby bylo možné ověřit skutečné emise, rozvojové státy žádaly větší závazky od vyspělých zemí. Prezident Barack Obama se tak pokusil o záchranu konference a svolal 25 státníků nejdůležitějších industriálních i rozvojových zemí světa a dohodl s nimi návrh finální deklarace. Pak konferenci opustil. Ještě než odjel, se ho podle týdeníku Der Spiegel ptali, jak mají pokračovat. „To nevím, jaká tu máte pravidla protokolu,“ řekl údajně Obama. Podle protokolu pak už nešlo skoro nic.

Obama nemohl tušit, co po jeho odjezdu nastane. Ve 3.15 nad sobotním ránem se mikrofonu chopil zástupce malého ostrovního státu Tuvalu, Ian Fry. Reprezentant země o velikosti 26 kilometrů čtverečních s 12 tisíci obyvateli se vzepřel USA, Číně, Indii a dalším zemím, které stály u zrodu návrhu konečného dokumentu. Prohlásil, že minimální konsenzus, se kterým tyto státy přišly, by pro jeho zemi znamenaly smrt. „Jeden a půl stupně představují maximum,“ řekl Fry. Pak následovalo povstání několika dalších rozvojových zemí jako Venezuela, Kuba nebo Ekvádor. Ty žádaly, aby se konference přerušila a pokračovala nejpozději v červnu 2010. Ráno pak Spojené státy nepřímo pohrozily, že z vyjednávání o klimatu zcela odstoupí. Po poradě právních expertů OSN následoval definitivní debakl. „Tento text dnes nemůžeme schválit,“ prohlásil dánský premiér Rasmussen. Po přerušení jednání v sobotu dopoledne už všichni slyší jen úder kladívka do stolu. Snad jediný, kdo odjíždí spokojen, jsou Číňané: „Konference přinesla podstatné a pozitivní výsledky,“ řekl čínský ministr zahraničí Jang Ťie-čch’.

Hlavní body Kodaňské dohody

» Obecná část: „Zdůrazňujeme naši silnou politickou vůli k urychlenému boji proti změnám klimatu.“
» Dlouhodobé cíle: „Podle vědeckých poznatků je vyžadováno, aby růst globální teploty nepřekročil dva stupně ve srovnání s předindustriální érou.“
» Financování rozvíjejících se zemí: Rozvinuté země mají na boj s klimatickými změnami poskytnout 30 miliard dolarů na roky 2010–2012. Z toho chce EU dát 10,6 miliardy dolarů (ČR asi 100 milionů korun ročně), Japonsko přes 11 miliard a USA asi 3,6 miliardy dolarů. Tento příspěvek má nejpozději do roku 2020 dosáhnout 100 miliard dolarů ročně.
» Redukce emisí: Text nestanovuje žádné limity.
» Ověřování: Rozvíjející se země mají monitorovat své snahy; výsledky mají předávat každé dva roky OSN.
» Další postup: Příští vrcholná konference o klimatu se má konat v Mexiku na konci roku 2010. Vyhodnocení této dohody má být do roku 2015.