Kodaňský summit – jak neuvařit planetu

Odborníci naléhají – na kompromisy není čas. Přesto všichni předpokládají, že ničeho jiného než kompromisu se osmnáctého prosince nelze z Kodaně dočkat.

Sliby versus realita

Dobrou zprávou pro organizátora, panel OSN pro změnu klimatu, je fakt, že čtyři největší znečišťovatelé přišli s konkrétními plány na snížení emisí. Po USA, Číně a Evropské unii zveřejnila svou tabulku i Indie. Špatnou zprávou je naopak neúspěch australského zákona zavádějícího pokuty pro firmy, které by překročily emisní limit stanovený vládou. Neschválení legislativy tamním parlamentem činí jakoukoli mezinárodní dohodu zase o něco vzdálenější.

Podobně nepříznivá situace panuje i ve Spojených státech. Tam je příslušný zákon od června utopen v senátních výborech a jeho finální verze není připravena. Barack Obama tak do Kodaně nemůže přijet s konkrétním návrhem a těžko se bude moci k něčemu zavázat. Jinak by mohlo nastat obdobné fiasko jako před dvanácti lety, kdy Bill Clinton podepsal Kjótský protokol, jenž pak Senát nikdy neratifikoval.

Snižování emisí: kdo a o kolik

Obama tedy přiveze nezávazný příslib snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 17 procent ve srovnání s rokem 2005. Proti Evropě, která ve snižování vychází z hodnot roku 1990, jde o mnohem střídmější závazek.

Peking oznámil, že do roku 2020 hodlá zredukovat své exhalace o 40 až 45 procent na jednu jednotku HDP proti roku 2005. Vzhledem k očekávanému růstu čínské ekonomiky se emise budou ve skutečnosti zřejmě dále zvyšovat, ovšem pomalejším tempem.

Evropa by měla snížit emise o třicet procent, Británie dokonce o čtyřicet do roku 2020 ve srovnání s rokem 1990. Elektřina by se měla přestat vyrábět spalováním fosilních paliv a přednost by mělo dostat jádro a obnovitelné zdroje.

Poslední naděje, nebo cesta ke katastrofě?

Zpráva britského ekonoma lorda Sterna z roku 2006 vypočítává, že zvýšení teploty o dva stupně bude znamenat náklady ve výši procenta světového HDP. Aby se oteplování na dvou stupních zastavilo, muselo by podle analýzy Světové banky proudit do rozvojových zemí 140 až 675 miliard dolarů ročně. Úspěchem by ovšem bylo už to, kdyby se země dohodly na sto miliardách eur ročně. Podle Evropské komise by členské země EU do tohoto balíku přispívaly dvěma až 15 miliardami eur ročně.

Nadcházející summit je podle Sterna poslední šancí odvrátit planetu z katastrofického kurzu. Někteří odborníci jsou jiného názoru. Vůdčí americký klimatolog James Hansen, který jako jeden z prvních varoval před nebezpečím globálního oteplování, upozorňuje, že jakýkoli kompromis, kterého se v Kodani dosáhne bude „cestou ke katastrofě“. „Pokud to bude dohoda ve stylu Kjóta, lidé stráví léta jen tím, že se budou snažit přijít na to, co znamená,“ předjímá Hansen. „Jsme v situaci analogické k problému otroctví, kterému čelil Abraham Lincoln. V těchto věcech nemůžete dělat kompromisy. Nemůžete říci – omezíme otroctví o nějakých čtyřicet nebo padesát procent.“