Kritici Smlouvy o stabilitě: Staré věci v novém hávu | E15.cz

Kritici Smlouvy o stabilitě: Staré věci v novém hávu

Kritici Smlouvy o stabilitě: Staré věci v novém hávu
ilustrační foto
• 
ZDROJ: Evropská unie
30. ledna 2012 • 06:41
Oči nejen Evropy, ale celého světa se opět upírají na Brusel. Hlavy států a vlád se tam sjíždějí na pozvání unijního prezidenta Hermana Van Rompuye. Probírat budou Smlouvu o stabilitě, koordinaci a řízení hospodářské a měnové unie. „Česká republika, stejně jako ostatní země, se rozhodne o případném podpisu až po prostudování konečného znění textu,“ připomíná velvyslankyně při EU Milena Vicenová. Sporných míst je pořád hodně.

Vadí už použití výrazu „smlouva“, který nahradil předešlý termín „dohoda“. Podle mnohých „smlouva“ až příliš naznačuje, že může jít o zásah do primárního práva. Tomu se chtějí architekti nové konstrukce vyhnout.

Dalším citlivým bodem je článek 8, který pojednává o „žalování“ jedné členské země na druhou kvůli porušování rozpočtové disciplíny. V něm se promítá hlavní hendikep projektu spočívající v tom, že pakt nepodepíše celé společenství. Kategoricky s ním nesouhlasí Velká Británie.

To staví na vedlejší kolej Evropskou komisi, jež smí jednat výhradně jménem všech 27 zemí. Takto nebude moci žalovat v budoucnu rozpočtové hříšníky u Evropského soudního dvora a musí tento úkol ponechat na státech samotných. Představa, že by jedna země donášela na druhou, ovšem odporuje diplomatické etice. Sankce, kterou může soud uvalit, byla stanovena do 0,1 procenta HDP. „Jde o vybočení z článku 126 Lisabonské smlouvy. Aby byl trest vymahatelný, bude nutná ratifikace od 27 států,“ říká Matthias Ruffert z Univerzity v Jeně.

Obecná skepse pak tvrdí, že nová smlouva, prý „hobby Angely Merkelové“, obsahuje staré věci v novém kabátě. Za důležitější považují experti udržitelné řešení pro Řecko a navýšení stabilizačního fondu. To si však Berlín nepřeje.

Dvourychlostní eurozóna?

Představa, že Smlouva o stabilitě, koordinaci a řízení hospodářské a měnové unie začne platit, jakmile ji doma schválí všech 17 států s eurem, není v zájmu Berlína – tento proces může trvat příliš dlouho. Proto je v dokumentu uvedeno, že by nový projekt měl odstartovat 1. ledna 2013, ještě lépe v okamžiku, kdy ho přijme prvních dvanáct eurozemí. Takto by se mohl náběh o něco urychlit.

O smlouvu se v Česku dál povede spor

S dokumentem, o jehož obsahu začnou dnes evropské politické špičky jednat, vyslovila česká vláda podmíněný souhlas už minulý týden. Kabinet učinil i další vstřícný krok – po delší diskuzi je jasné, že Česko půjčí MMF 1,5 miliardy eur. Tento fakt by měl Bruselu oficiálně oznámit premiér Petr Nečas.

Na domácí scéně ale dobojováno není. Pakt, který by měl zpřísnit rozpočtový dohled v EU a zajistit účinnější vymáhání dohodnutých fiskálních pravidel, má mít podobu mezivládní dohody, nikoli smlouvy pro celou EU, platit by měl pro členy eurozóny. Zejména vládní ODS je přesvědčená, že pakt mění způsob výkonu pravomocí přenesených na Evropskou unii, a oslabuje tak pozici národních vlád ve prospěch Bruselu. K tomuto stanovisku, podepřenému vládní právní analýzou, se přiklánějí i Věci veřejné. Vláda se proto usnesla, že smlouvu by v českém parlamentu měla schvalovat ústavní většina, a dveře si dokonce nechává otevřené i pro konání referenda. To by se nejspíš odehrálo v momentě, kdy by Česko chtělo zavést společnou evropskou měnu.

Sama smlouva ujišťuje, že jde o systém závazných a trvalých opatření, která mají být přednostně ústavní. V samotném obsahu – ne v předmluvě – se říká, že smlouva je v souladu s primárním právem, a její účastníci se nabádají, aby se daná opatření dostala do národních legislativ během roku od spuštění této Smlouvy. Opatření v národním právu mají být opět závazná a trvalá. Slovo referendum se v celém textu, který má deník E15 k dispozici, nevyskytuje.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!