Kurská kosa: zapomenutá evropská exotika

Reportáž

Fotogalerie Stokilometrový srpek písku zabíhající z Litvy do moře, tak vypadá Kurská kosa. Kdo se tam smíří s chladným větrem, toho odmění zapomenutá baltská idyla. Pláže bez turistů, zato s písečnými dunami, volně pobíhající losi, pohádková Hora čarodějnic nebo les, který umí tancovat.

Kurská kosa Dalších 7 fotografií v galerii
30.7.2016 6:55   |  

Představte si veliké ostří kosy obklopené vodou. Představte si, že je z písku. A představte si na něm sebe. Ležíte na dokonale hladké pláži, nikde nikdo. Jen za zády pás borovic, z něhož vás plaše šmíruje los. Tahle přírodní oáza opravdu existuje a do seznamu světového dědictví UNESCO ji v roce 2000 zapsali pod jménem Kurská kosa.

Dílo hravé bohyně

Jde v podstatě o takový sto kilometrů dlouhý přírodní most, který oddělil od Baltského moře mělkou Kurskou lagunu. Podle staré legendy výběžek vytvořila božská obryně Neriga, když si hrála s pískem na břehu moře. Proto se také někdy Kurská kosa označuje právě názvem Neriga.

Zmíněná bohyně vyzdvihla velmi úzký poloostrov. Je široký necelé čtyři kilometry, v nejužších místech dokonce jen pouhých 400 metrů. Přesto byl už od středověku čile obýván. Řád teutonských rytířů tu postavil několik pevností. Později zde prosperovalo etnikum Kuršininkai, které se v pobřežních vesničkách věnovalo rybaření, dřevorubectví i uměleckým řemeslům. V novověku zde přibylo Němců, protože kosa byla součástí Východního Pruska. Na konci druhé světové války celou oblast zabral Sovětský svaz a po jeho rozpadu v roce 1991 si jih poloostrova nechalo Rusko. Ta severní část, na níž je většina turistických cílů, připadla Litvě.

Duny se posouvají i s borovicemi

Dnes je výběžek zatím naštěstí trochu pozapomenutým turistickým cílem, byť uspokojí jak plážové lenochy, tak i milovníky neporušené divoké přírody. Ročně sem například migruje až 20 milionů tažných ptáků. Hlavně kormoráni, volavky a čápi. Při troše štěstí lze vidět také losa evropského. Rozhodně to je pravděpodobnější než na pevnině, protože tady na úzkém poloostrově se plachá jelenovitá zvířata pohybují na malém teritoriu.

Typická krajina Kurské kosy, to je táhlá písečná duna, na níž se snaží horko těžko udržet převážně borovicový porost. Říká se mu Tancující les, protože kmeny borovic jsou zkrouceny do podivných piruet a nepřirozených náklonů. Některé stromy jsou tak nahnuté, že vypadají, jako by byly opilé. Přesný důvod tohoto úkazu je nejistý. Podle některých biologů stromy deformuje housenka motýla obaleče prýtového, která vyžírá pupeny borovic. Pravděpodobnější je ale teorie, že kmeny křiví neustále se posouvající písky. Své udělá také silný vítr, který se do lesa neustále opírá.

Když dříve vesničané ve velkém dřevo těžili, doplatili na to nakonec sami. Pokud písek nebyl zpevněn kořeny stromů, duny se často posouvaly. Například bývalou obec Karvaičiai tak museli na konci 18. století vesničané opustit a dnes leží zavalena pod dunou.

V současnosti je celá kosa chráněna a těžba dřeva je zakázána. Přisadila si ale pro změnu příroda. Předloni tu vypukl obrovský požár, který proměnil 130 hektarů lesa v přehlídku ohořelých pahýlů. Na zpravodajských záběrech vypadal požár velmi podivně, když stál vysoký sloup ohně vlastně uprostřed moře. Takový symbolický souboj vody a ohně. Trval celý týden.

Pláž máte jen pro sebe

Celou litevskou částí Kurské kosy se vine cyklistická stezka, díky níž můžete místní přírodu vychutnat na kole, na bruslích nebo pěšky. Začíná v obci Smiltyne na severním cípu poloostrova, kde čeká námořní muzeum. Zhruba v polovině cyklostezky narazíte na vesnici Juodkrante, kde jsou k vidění romantické dřevěné domky. O kus dál stojí lesem pokrytá Hora čarodějnic. Zatímco název hora je pro padesátimetrový vrcholek dost velkorysý, čarodějnice tu opravdu najdete. Podél pěšiny jsou v tradičním pobaltském stylu do dřeva vyřezány sochy babizen, draků nebo oné bohyně Nerigy.

Nejkrásnější písečnou dunu najdete až na jižním konci cyklostezky u vesnice Nida. Je to 50 metrů vysoká Pardinisova duna. Když se odtud podíváte více směrem na jih, uvidíte hranici Evropské unie. Dál už patří kosa Rusku, respektive Kaliningradské oblasti. To je ruská enkláva odříznutá od hlavní části Ruské federace právě litevským územím.

Kdekoli po celé délce cyklostezky se můžete zastavit u moře na písečné pláži. Protože jde o oblast už relativně daleko na severu, v létě tu putuje slunce po obloze dost dlouho. Například v červenci vychází v pět hodin ráno a zapadá až v deset večer. U moře tu máte dokonalý klid a soukromí. Při hrůzné vzpomínce na masy turistů na pobřeží Chorvatska nebo Itálie tak Kurské kose vděčně odpustíte i trochu toho studeného větru, který tu skoro nikdy nepolevuje.

Nahota i pro stydlivé
Na Kurské kose dlouho žilo mnoho německých obyvatel, kteří ovšem na konci druhé světové války utekli nebo byli odsunuti sovětskou armádou. Dnes je celá kosa znovu preferovaným cílem německých rodinek s dětmi, které zde tráví v božském klidu dovolenou přímo v pronajatých plážových domcích. Němcům navíc vyhovuje, že tu mohou nerušeně praktikovat svůj oblíbený nudismus. Vykoupat se nahý si tu ostatně může vyzkoušet i velmi stydlivý člověk, protože celá kosa je vlastně jedna velká stokilometrová pláž, takže najít klidné místo zcela o samotě není problém. A Němcům nevadí ani přece jen chladnější Baltské moře, na něž jsou zvyklí z domova.
Autor: Tomáš Stingl

Komentáře

Čtěte také

Yahoo si kvůli hackerkém útoku vykoledovalo žalobu za nedbalost

Yahoo si kvůli hackerkém útoku vykoledovalo žalobu za nedbalost

Americká internetová společnost Yahoo čelí žalobě v důsledku útoku hackerů, při kterém jí byly ukradeny údaje týkající se minimálně 500 milionů uživatelských účtů. Žalobu podal… více

Mobilní web