Místo, kde by se mohli potkat Adam, Buddha a Šiva. Přečtěte si o nejposvátnější hoře světa | E15.cz

Místo, kde by se mohli potkat Adam, Buddha a Šiva. Přečtěte si o nejposvátnější hoře světa

26. března 2017 • 06:37

Adam tu po vyhnání z ráje musel celou věčnost balancovat na jedné noze. Šiva odtud zkoušel osvítit lidstvo. Vylezl sem i deset metrů vysoký Buddha. Dnes na nejposvátnější horu světa Adam’s Peak šplhají každou noc stovky poutníků. Chtějí spatřit zvláštní jev, který doprovází východ slunce.

Všechno to spískala jediná stopa. Tedy údajná. Na špičce krásné, víc než dva tisíce metrů vysoké hory uprostřed ostrova Šrí Lanka se kdysi našel kámen s otiskem, který připomíná tvar lidské nohy. Tak málo stačilo. Dnes je z hory nejposvátnější vrchol planety, na který nepřetržitě proudí poutníci všech čtyř největších náboženství – křesťanství, islámu, buddhismu i hinduismu.

K mytické hoře si totiž každé náboženství vytvořilo vlastní barvitou legendu. Muslimové a křesťané se shodují na názvu Adam’s Peak, respektive na odpovídajícím příběhu. Právě na tento vrcholek prý dopadl první člověk Adam, když byl doslova vyhozen z ráje na Zem. A aby si zapsal za uši, že zakázaná jablka se nejedí, musel tu ještě „stát tisíc let na jedné noze, aby si odpykal svůj hřích proti stvořiteli,“ jak zní oficiální výklad legendy. No a za tisíc let, to už se noha jistě otlačí i do toho nejtvrdšího kamene.

Výjimečnou krasovou oblastí vyniká i jižní Asie. Čtěte o pozoruhodnostech Vietnamu, Barmy a Laosu

Buddha byl prostě velikán

I buddhisté, kteří na ostrově převládají, avizují svou legendu už pojmenováním hory. Říkají ji Šri Pada, doslova Svatá stopa. Kdo že tu podle nich otisk zanechal, to dnes naznačuje skoro dva metry velký buddhistický symbol připomínající nohu. Místní lidé věří, že sem před 2,5 tisíci lety během svých cest doputoval osobně historický Buddha neboli Siddhártha Gautama. A prý byl vysoký přes 10 metrů, čemuž odpovídala i velikost nohy. Jestli je to pravda, lezlo se mu na strmý vrchol rozhodně snáz než dnešním mnichům.

Podívejte se na krásy země

Hinduisté mají také svou teorii a své jméno hory – Shiva padam. Stopa podle nich patří Šivovi, jednomu z nejdůležitějších bohů velmi početného hinduistického panteonu. Šiva se tu prý na úsvitu věků usídlil, aby odtud z výšky posvítil božím světlem na lidstvo. Kdo si dnes zkusí koupit ve vesnici pod horou obilnou placku a zaplatí trojnásobek běžné ceny, sezná, že s tím osvícením lidstva bude možná ještě drobet práce.

Čínské metropole bojují s přehřátým realitním trhem, zavádí proto rázná omezení

Jdi za světlem

Ať už to s otiskem v kameni bylo jakkoli, hora je krásnou dominantou Šrí Lanky a vystoupat na ni společně s proudem bosých poutníků je životní zážitek. O to silnější, že tradicí je absolvovat výstup v noci a být na vrcholu za rozbřesku. Obvykle to probíhá tak, že provozovatel ubytovny někde sedm osm kilometrů od úpatí hory vzbudí turistu lehce po půlnoci.

Cestovatel dostane napít dobrého cejlonského čaje a vyrazí k hoře. Tu spíš jen tuší, ale bezpečně se orientuje podle lampami osvětlené stezky, která se klikatí jako světelný had někam vzhůru. Za starých časů ji lemovaly lampiony, dnes je sem zavedena elektřina. Podél cesty je i v noci otevřeno mnoho stánků s jídlem a se suvenýry.

Výstup je dřina, tedy pokud zrovna člověk neměří deset metrů. I v noci tu může být dost teplo, a hlavně poslední část stezky je velice strmá. Tady se láme chleba, případně nohy. Domácí lidé vykazují lepší fyzičku. Příznačné jsou momenty, kdy luxusně vybavený Zápaďan v goretexových botách a s teleskopickými hůlkami zastaví lapaje po dechu, zatímco ho místní bosá stařenka nonšalantně míjí, jako by šla jen na půdu pro prádlo, a ještě se povzbudivě usměje.

Rozsviťte krajinu

Celý trek trvá až pět hodin. Na jeho konci si turista říká, proč jen ten Adam nemohl z ráje dopadnout raději třeba někam do Polabské nížiny.

Ale ještě že nedopadl. Na vrcholu hory čeká sladká odměna a vysvětlení, proč se sem chodí v noci. Malá plošinka, kde dnes stojí i chrám,
se promění v hlediště velkolepého divadla. Namačkaný, bzučící dav chvíli před úsvitem jako na povel napjatě ztichne a upře zrak na východ. Skoro přesně v šest hodin se nad malebnou šrílanskou Vysočinu vyloupne slunce. V tropech je vždycky rozbřesk překvapivě rychlý, protože slunce stoupá od horizontu téměř kolmo. Jako když se otočí vypínačem a rázem se rozsvítí v pokoji.

Na Adam’s Peaku v tom tkví poetický moment překvapení. Člověk jde mnoho hodin tmou a náhle se ukáže, že vystoupal na vpravdě božskou vyhlídku. Majestátnímu východu slunce chybí k dokonalosti snad jen Straussova skladba Tak pravil Zarathustra. Chrámoví hudebníci ovšem rozbřesk doprovodí neméně působivými meditativními tóny a zvonem. Ano, tohle je těch posvátných pět minut, kvůli kterým se draly stovky lidí celou noc nahoru.

Poslední jeskynní lidé v Číně: Úřady investují, jen pokud mohou zbohatnout

Kresleno do mraků

Anebo možná ne? Hlavní chod se bude teprve podávat. Lidé obrátí zraky pro změnu na západ. Slunce na chvíli promítne profil hory na mraky, které se valí pod ní. A protože má Adam’s Peak téměř přesně pyramidový tvar, na mracích to vykreslí dokonalý trojúhelník. K tomu se opět pojí spousta symboliky, z níž si pro jistotu stačí vybrat, že vidět tento působivý obraz na vlastní oči znamená prostě požehnání.

Jak ale slunce rychle stoupá nad obzor, stín se poslušně vrací ke své hoře a za slabou půlhodinku s ní téměř splyne. Kouzlo okamžiku je pryč, dav začne řídnout. To je úleva, protože v tlačenici na malém prostoru musel ledaskdo postávat na jedné noze zrovna jako ten Adam.

Řeka Li coby oživlý obraz, vápencová krajina v jejím okolí je kvintesencí čínské přírody

Cesta pro blázny

Klasická poučka horolezců zní, že podstatně víc lidí se dostane do maléru při sestupu z vrcholu než při výstupu. To se vyplatí mít na paměti i během návratu ze Šri Pada, byť to není žádná velehora. Zrádné totiž je, že unavení poutníci a lidé trpící závratí začnou panikařit až na zpáteční cestě za plného světla.

To teprve naplno vidí, po jak příkrém svahu jdou a kolik nešťastníků pod sebou posrážejí jako kuželky, pokud na strmých schodech škobrtnou. Navíc začne do výletníků pražit slunce. I sestup dolů je tedy docela lopotný. Když konečně nevyspalý a vyčerpaný poutník dorazí do údolí, pochopí už beze zbytku, co má na mysli místní pořekadlo. To hlásá jasně: „Pokud jsi nikdy nevylezl na Šri Pada, jsi blázen. Pokud jsi tam vylezl dvakrát, jsi zatracenej blázen.“

Blíží se nástupce Concordu? Nadzvukové letectví se znovu vrací

 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!