Obchodní lodě zachraňují imigranty. Samy při tom riskují

Obchodní lodě zachraňují imigranty. Samy při tom riskují
22. září 2015 • 09:43
Loni v říjnu vezla velkokapacitní nákladní loď CS Caprice přes Středozemní moře náklad ječmene, když odpověděla na nouzové volání plavidla bez kapitána, které se i s pěti stovkami uprchlíků na palubě dostalo do potíží u pobřeží Libye. Obchodní lodě mají stejně jako ostatní plavidla povinnost poskytnout pomoc lidem v nouzi. Kvůli desetitisícům uprchlíků na cestě do Evropy jsou podobné případy nyní stále častější a zachránci musí kvůli tomu řešit řadu zásadních otázek, napsala agentura Reuters.

„Neměli žádné jídlo ani vodu a na moři byli už několik dní. Ukazovali nám své malé děti a prosili: Můžete nás vzít do Itálie?,“ vzpomíná na onen říjnový den kapitán nákladní lodi Joshua Bhatt. Díky složitým manévrům vzala CS Caprice uprchlíky na palubu a zamířila k italským břehům, nebylo to ale bez následků.

Jedním z problémů jsou náklady. Pojišťovny sice hradí cenu za provedený záchranný manévr, ale ne obchodní ztráty, které narůstají s každým dnem zpoždění. Nákladní loď za jeden den zpoždění tratí 10 tisíc dolarů (240 tisíc dolarů), ropný tanker až 50 tisíc dolarů (1,2 milionu korun). Kromě toho jsou tu ale i obavy o bezpečnost.

Na hraně pravidel

„Nevíme, koho bereme na palubu. Ti lidé nemají dokumenty ani registraci. Co kdyby mezi nimi byli třeba členové hnutí Islámský stát, kteří by loď násilím obsadili?,“ ptá se Rádžeš Dhadval, představitel bahamské dopravní společnosti Campbell Shipping, která loď CS Caprice provozuje.

Když loď s nákladem 27 tisíc tun ječmene mířící do Kataru přijala odpovědnost za životy uprchlíků, řešilo vedení Campbell Shipping hned několik dilemat. V té době v západní Africe zuřila epidemie smrtícího onemocnění ebola a nebylo jasné, zda záchrana několika stovek uprchlíků zdravotně neohrozí dvacetičlennou posádku. Manažeři také měli obavy, že takové množství nových pasažérů může přetížit loď. Nebylo také jasné, zda italské úřady uprchlíky přijmou.

Pojišťovny na něco takového vůbec nejsou připravené. Jsou ochotné proplatit případné škody, které způsobí posádka, pokud ale některý z naloděných lidí v nouzi poškodí náklad, loď nebo způsobí únik paliva, jdou náklady za vlastníkem plavidla. Do neprozkoumaných vod majitelé vstupují i proto, že při záchranné misi překračují daná pravidla týkající se toho, kolik osob se na lodi smí maximálně pohybovat, nejasné je i to, kdo by nesl odpovědnost v případě, že by se někdo ze zachráněných na lodi zranil nebo dokonce zemřel.

Na záchranu chybí vybavení

Není to přitom jen hypotetický scénář: když velká nákladní loď nebo tanker zachraňuje pasažéry malého člunu je proces přestoupení z jednoho plavidla na druhé velmi složitý. V případě tankerů převážejících palivo navíc hrozí nebezpečí vznícení nákladu - stačí neopatrný pohyb nebo špatná manipulace s elektronickými přístroji a může dojít ke katastrofě.

I když nalodění proběhne v pořádku, musí posádka vyřešit, jak se o nové cestující postarat. Na palubě zpravidla není dost místa pro nově příchozí a ti se tak musí tísnit v prostorech pro posádku či na ošetřovně. CS Caprice měla pro pět stovek lidí k dispozici jen 20 záchranných vest a kuchař zoufale vymýšlel, jak ze skrovných zásob všechny nakrmit. Nakonec uvařil rýžovou kaši, která se servírovala na improvizovaných táccích ze starého papíru.

CS Caprice trvala zajížďka se zachráněnými uprchlíky k italským břehům při záchraně uprchlíků 60 hodin, loď ale cestě do Kataru nabrala celkové zpoždění sedm dní. V přístavu v Augustě totiž loď musela projít dezinfekcí. „Na palubě byl hrozný zápach… zvratky, moč. Loď byla špinavá… všude ležely odpadky a použité vesty. Museli jsme ji vyčistit, vydezinfikovat, doplnit zásoby a zajistit lékařské prohlídky pro posádku,“ vypočítává Dhadval.

Autor: ČTK
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!