Panovnice z jiných časů: Alžběta II. překonala královnu Victorii

Panovnice z jiných časů: Alžběta II. překonala královnu Victorii
9. září 2015 • 07:50
Královna Alžběta II. se stává nejdéle sloužící panovnicí na britském trůnu. Zatímco zhruba polovině občanů je monarchie proti mysli, pro druhou polovinu Britů je královna stále modla, respektovaná osobnost a symbol kontinuity monarchie. Otázkou zůstává, zda budou mít šanci uspět i její následníci.

Dobře, ať dovládne, ale pak ať už ta šaráda skončí! Tak okomentovala Polly Toynbeeová z levicově laděného Guardianu skutečnost, že královna Alžběta II. se stává nejdéle sloužící panovnicí na britském trůnu. Vyjádřila tak mínění zhruba poloviny Britů, kterým je údajně monarchie proti mysli.

A Toynbeeová bušila do královského majestátu nemilosrdně dál. „Je to královna nicoty. Opravdová záhada.“ K životu jí stačilo podle komentátorky jen to, že plodila potomky, občas se objevila na veřejnosti a hlavně nerozzlobila davy.
Opravdu budou historici jen s obtížemi hledat něco význačného, co se událo v době její éry, která začala korunovací ve Westminster Abbey v roce 1953?

Druhá polovina Britů s tím ostře nesouhlasí. Královna je pro ně stále modla, bezúhonná respektovaná osobnost s ohromným smyslem pro povinnost, symbol kontinuity monarchie. I kvůli ní na ni nedají dopustit. Nejen v čase svátků jsou schopni vyrazit do ulic ověšeni symboly království. „Královna je pořád pevný bod v současném překotném světě,“ napsala Allison Pearsonová v konzervativním The Telegraphu.

V přímém přenosu

Alžběta II. překonala v délce panování svou praprababičku, královnu Victorii. Ta na trůnu vydržela 63 let, sedm měsíců a dva dny. Avšak zatímco předcházející období na britských ostrovech rezonovala jako „eduardovské“ a „viktoriánské“, tak její epocha se bezesporu stane předmětem vášnivé debaty.

Na trůn nastupovala na počátku padesátých let jako mladá matka za dohledu televizních kamer, což bylo novum, něco převratného. „Vypadá jako holčička a stala se královnou,“ napsal tehdy deník The Daily Telegraph.

A podobně ploše a s „patřičnou“ úctou se o ní vyjadřovala po většinu doby, kdy panovala, i další britská média. Až na výjimky ji také v prvních desetiletích nekritizovala. V čase jejího panování přišla Velká Británie o své kolonie a vliv. Kdysi mocné impérium se rozpadlo a scvrklo v podstatě na jedno souostroví.

Alžběta II.Alžběta II.Autor: Břetislav Kovařík

Královna Alžběta II. zažila dvanáct premiérů, jako prvního Winstona Churchilla, dvakrát delší vládu konzervativců než labouristů. A nyní trne, zda Velká Británie nevystoupí z Evropské unie. Nakročeno k tomu má. Pokud by se tak stalo a následně Skotsko vyhlásilo samostatnost, její už tak nevelké království by se opět zmenšilo. Nic už není takové, jako když nastupovala na trůn. Ale jen stěží ji z toho může někdo vinit. Tohle nebyla její chyba.

Být, či nebýt?

Instituce monarchie je hluboce zakořeněná v britské duši. Stejně tak Sněmovna lordů, kterou ale někteří Britové v současnosti vnímají jen jako místo bezbřehé korupce, a poněkud archaická ústava. Mnozí kritici říkají, že za to může William Shakespeare a jeho skvělé hry o vzestupech a pádech monarchů. Ty se vryly do myslí Britů natolik, že ospravedlňují další trvání téhle „absurdity“.

Podle nich královská rodina v současnosti věnuje mnohem více pozornosti pólu, honům na lišky a střílení než třeba kultuře. Což je podle nich ironie největší. Mnozí ale namítnou, že tahle zkratka je hodně nespravedlivá. Královna podle nich byla naopak vždy velmi pracovitá, obětavá a citlivá. Podnikla stovky zámořských cest, pravidelně navštěvovala země Commonwealthu, a to i v pokročilém věku. Všude vystupovala jako jejich důstojná představitelka. A svět jí vzdával hold.

Podle BBC odpověděla osobně na tři miliony dopisů. A občas také vstoupila rázně i do veřejného života. Třeba když přednesla nezvykle kontroverzní vánoční poselství po válce Velké Británie s Argentinou o Falklandské ostrovy. Tehdy vystoupila ze své ulity a postavila se ostře na stranu britských vojáků.

Feudální image

Byla skvělá v propagaci monarchie. Fotografie, na kterých pózuje v honosných královských róbách či s členy rodiny, hovoří za vše. Třeba ty z panství Balmoralu působily jako nádherné obrazy od starých mistrů. Každý píárista by zaplesal.
Na druhé straně v dnešní době internetové, kdy nikomu není nic svaté, se pod nimi v diskuzích objevily i názory, jako byl tento: „No, za jejího panování se u ní vystřídalo hodně kadeřníků, ale vlasy má pořád stejný.“

I tak Britové její panování brali: se suchým humorem, zároveň však s porozuměním. A mnozí i s láskou. Před jejich očima se střídaly v rychlém sledu královské porody, svatby, rozvody a úmrtí. To vše rámovalo jejich život. A nade vším čněla tichá Alžběta II. Trpělivě snášela peripetie kolem rozvodů tří ze čtyř svých dětí a možná byla v těch chvílích až příliš zamlklá. „Aristokratický“ odstup jí vyčítali hlavně v čase smrti princezny Diany.

Celá zem v roce 1997 truchlila, když princezna zemřela po divoké autonehodě v pařížském tunelu. Královna byla v tom čase skrytá přede všemi na panství ve Skotsku. Pořád ještě těžce nesla vše, co se událo kolem rozvodu Charlese a Diany.
Nakonec však do Londýna přijela a památce Diany se poklonila s lidmi z ulice. A uspořádala její veřejný pohřeb. V listopadu pak v nezvykle upřímném poselství k národu připustila, že monarchie přežívá jen díky podpoře veřejnosti.

Věčný čekatel

Takových okamžiků upřímnosti ale příliš neposkytla, připomínaly spíše mihotavé záblesky. Naopak vždy nabízela jen úhledné barvotiskové pohlednice, ztělesňující krásný sen. Důstojnost samu. Že by někdo přistihl člena královské rodiny – a nedej Bože královnu – zpoceného, unaveného, mrzutého, nedbale oblečeného? Nemyslitelné.

Podle jejích obdivovatelů zvládala nesmírně náročnou roli královny, podle jiných jen účinkovala v mýdlové opeře, podivné hře z let minulých. Strnulý obraz narušili až v poslední době princové William a Harry. Ti se stali požehnáním pro královnu i pro monarchii. To, jak byli jiní, přirození, bezprostřední po matce princezně Dianě, nikoli po svém otci, princi Charlesovi, ji zachránilo.

Jeho totiž v Británii obdivuje jen málokdo. Po rozvodu s Dianou a svatbou s dlouholetou přítelkyní Camillou Parkerovou-Bowlesovou se stal nejméně oblíbeným členem královské rodiny. Nepomohlo mu ani to, že se dlouhá léta intenzivně věnoval charitě, životnímu prostředí a vzdělávacím programům.

„Ameriko, zbožňujete prince Charlese? Tak si ho nechte!“ napsala nedávno v Guardianu Catherine Bennetová poté, co následník trůnu navštívil Spojené státy a vřele ho přivítal Barack Obama. A není divu, že Alžbětu II. téměř nikdo nekritizoval za to, že mu ještě nepředala královské žezlo. Charles tak získal na rozdíl od ní jiný, hodně nezáviděníhodný titul. Stal se nejdéle čekajícím následníkem trůnu.

V čase internetu

V roce 1997 spustila Alžběta II. první oficiální stránku monarchie a o deset let později přibyl kanál na serveru YouTube, potom profily na sociálních sítích Twitter a Facebook. Odpůrce monarchie to ale „neobměkčilo“. „Skončeme už s tím infantilním královským chováním. S tím zdánlivě jediným symbolem nadpřirozeného božského údivu!“ volali.

I to svědčí o tom, jak stále obtížněji hledá Alžběta II. v dnešním proměnlivém světě své místo. Přitom za 63 let své vlády jedinkrát nevypadla z role královny. Potřásla si rukama s největšími státníky světa, tancovala s největšími despoty. Jednání parlamentu zahájila jedenašedesátkrát, jen dvakrát chyběla, když byla těhotná a čekala narození princů Andrewa a Edwarda.

Doslova v přímém přenosu se proměnila z mladé krásky, nesmělé princezny, špatné řečnice, v respekt vzbuzující osobnost, hlavu rodu s osmi vnuky a po nedávném narození princezny Charlotty s pěti pravnoučaty. Má tak dnes tři přímé nástupce na trůn.

Britská královna Alžběta II. (89)

» narodila se 21. dubna 1926 jako Elisabetha Alexandra Mary MountbattenováWindsorová, nejstarší dcera Alberta, vévody z Yorku, a Alžběty, rozené lady Bowesové-Lyonové
» původně neměla na trůn usednout. Její otec byl až druhým v následnické linii. V prosinci 1936 však abdikoval jeho bratr Edward VIII., aby se mohl oženit s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou. A z Alžběty se stala korunní princezna
» s mladší sestrou Margaret byly vzdělávány nejprve doma, později vystudovala historii na Eton College. Za druhé světové války pracovala v ženské pomocné službě
» v roce 1947 si vzala prince Philipa Mountbattena, poručíka námořnictva původem z Řecka. Má s ním čtyři děti, Charlese, Annu, Andrewa a Edwarda
» v únoru 1952 zemřel její otec, který vládl jako Jiří VI. V té době bylo Alžbětě šestadvacet, měla manžela a dvě děti
» následující rok proběhla její korunovace ve Westminsterském opatství

Autor je spolupracovníkem redakce

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!