Reportáž z bývalé sovětské základny: atomová bomba měla letět na Čechy

24. dubna 2016 • 06:30
Na severu Litvy je v zemi 24 metrů hluboká díra. V té díře byla kdysi přichystána raketa. Kdyby ta raketa tehdy vzlétla, dnes byste tu nebyli. Česká kotlina by byl jeden obrovský spálený kráter s extrémně vysokou radiací.

Místo, odkud měly být směrem na Střední Evropu odpáleny rakety s jadernou hlavicí, byla vojenská základna Plokštinė. Ta byla nejzápadněji položeným jaderným silem Sovětského svazu. Později, po rozpadu sovětského impéria, byla základna opuštěna a začala chátrat. Nakonec se ji nezávislá Litva rozhodla přeměnit na unikátní muzeum.

Návštěvníci tak dnes mohou sestoupit do podzemního labyrintu, kde je zachována původní technika a kde je představeno fungování celého obludného válečného systému.

Rozkaz zněl jasně: Vystřelte na Čechy!

Základna Plokštinė měla celkem čtyři betonová sila. V každém z nich byla trvale připravena raketa k odpálení. Při „běžném“ provozu ovšem nebyly na raketách nasazeny jaderné hlavice. V historii nastaly pouze dva momenty, kdy byla základna v plné pohotovosti a rakety byly připraveny k okamžitému odpálení i s jadernou náloží.

První taková situace přišla hned v roce 1962, kdy bylo Plokštinė čerstvě zprovozněno jako jedna z vůbec prvních sovětských jaderných základen. Tehdy právě vrcholila Karibská krize. Spojené státy hrozily Rusům odvetou za umístění jaderných zbraní na Kubu a planeta stála na prahu třetí světové války. Tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov se naštěstí na poslední chvíli s americkým prezidentem J. F. Kennedym domluvili na smíru a krize pominula.

Podruhé mělo Plokštinė nejvyšší stupeň pohotovosti při invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. A sovětské vedení, v jehož čele už tehdy stál zastánce nejtvrdší linie Leonid Brežněv, dalo vojákům v Plokštinė nekompromisní rozkaz: Pokud Západ vyšle Československu na pomoc své jednotky, odpalte na ně jaderné střely.

Co by v takovém případě následovalo, je nabíledni. Západní mocnosti by zřejmě následně odpálily své jaderné střely zase na vojska Varšavské smlouvy. A v samém centru této apokalyptické přestřelky by se ocitlo právě české území. Tento šílený scénář je zajímavým příspěvkem do věčných spekulativních diskusí o tom, zda měl nebo neměl Západ v roce 1968 intervenovat ve prospěch Československa.

Stačí zmáčknout knoflík

Bylo to tehdy o fous. Stačilo zmáčknout pověstný knoflík a jaderný konflikt by byl tady. Co by se dělo, o tom si může základní představu udělat návštěvník muzea v Plokštinė v jednom z podzemních sálů, v němž je jaderná hrozba ztvárněna velmi sugestivním způsobem.

V jinak zcela prázdné potemnělé hale je uprostřed na podstavci umístěno právě velké červené tlačítko. Na zdi jsou promítány idylické záběry Evropy – italská historická města, alpská příroda, spokojení lidé v kavárnách. Když ale návštěvník stiskne knoflík, ozve se zvuk exploze, na zdi se promítne hřib atomového výbuchu a následuje několikaminutová triková projekce, která ukazuje destrukci způsobenou tlakovou i teplotní vlnou jaderného výbuchu, stejně jako spoušť, ve kterou se zem po atomovém úderu promění.

V zakázaném bunkru

Prohlídka kdysi utajené podzemní základny graduje v jedné ze samotných odpalovacích ramp. Pohled na dno hlubokého betonového sila má v sobě mrazivou ironii. Zatímco kdysi odtud měla přijít zkáza na Evropu, dnes na dno házejí návštěvníci drobné mince pro štěstí. Na okrajích betonové šachty je ještě patrné značení stupňů, které se používalo pro zaměření rakety.

Pro sovětské impérium měla právě základna Plokštinė jedinečný strategický význam, protože díky své poloze blízko k západním hranicím SSSR z ní bylo možné zaměřit celou Evropu. Odtud mohli Sověti raketu vystřelit i na nejvzdálenější evropské kapitalistické země jako bylo Španělsko nebo Velká Británie.

Je paradoxem, že dnes si může kdejaký turista v klidu prohlížet místo a vojenskou techniku, která byla v sovětské éře nejutajovanějším projektem celého socialistického tábora. Rozsáhlá oblast kolem Plokštinė bývala zcela uzavřena a lidé pracující na základně žili trvale v naprosté izolaci od zbytku světa, aby nemohli vyzradit vojenské tajemství.

Raketová základna Plokštinė
Sovětská armáda přestala areál využívat už v roce 1978. Základna pak byla dlouhá léta opuštěna. Jako muzeum ji Litevci zpřístupnili teprve nedávno. Návštěva zahrnuje prohlídku podzemních bunkrů, raketového sila, strojovny či komunikačního velínu. Muzeum lze navštívit po celý rok, základní vstupné je pět eur. Areál leží na severozápadě Litvy. Vlakem je potřeba dojet do města Plungé. Odtud pokračujte místním autobusem nebo stopem na hranici národního parku Žemaitija. Zde je možné si postavit stan v některém tábořišti u jezera Plateliai nebo si pronajmout jednoduché ubytování ve stejnojmenné vesnici. K samotné raketové základně dojdete lesem nedaleko severního břehu jezera.

Všechno zlé je ovšem k něčemu dobré. Stejně jak tomu je s některými bývalými vojenskými oblastmi v České republice, i v okolí Plokštinė se díky dřívější izolaci uchovala dodnes naprosto nedotčená příroda. Husté lesy, které měly kdysi sloužit jako maskování pro základnu před americkým leteckým snímkováním, jsou dnes chráněny v rámci litevského národního parku Žemaitija. A nedaleké jezero Plateliai, které sloužilo pro vojenský areál jako zdroj vody, dnes vyhledávají hlavně ornitologové pro pozorování bohatých hnízdišť vodomilných ptáků.

Kontrast přírodní idyly a lidského jaderného šílenství, které v Plokštinė bije do očí, ale není jen absurdní minulostí. Jak upozorňuje jedna informační tabule před odchodem z muzea: Neradujte se – stovky podobných raketových základen zůstávají na euroasijském kontinentu dosud stále aktivní. A nezúčastněný pozorovatel současné krize evropsko-ruských vztahů se s otevřenou pusou nestačí divit, že už se zase někteří politici nestydí vyhrožovat druhé straně jadernými zbraněmi.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!