Rusko jako inkarnace SSSR, či protiváha USA? Moskva prý válčí o svůj obraz

Rusko jako inkarnace SSSR, či protiváha USA? Moskva prý válčí o svůj obraz
3. září 2016 • 19:07
Zaslouží si Rusko nálepku neosovětské diktatury? Smyslem ruských kanálů v zahraničí je podle Moskvy narušit dominanci západních médií, která prý šíří o Rusku nelichotivý obraz. On-line projekt Sputnik a televizní kanál RT okázale vystupují v roli informační alternativy, místo Rusku se ale věnují zesilování hlasů kritických vůči Západu. Americká i ruská média obviňují protistranu z vyvolávání ducha studené války, podle analytiků však má svět bipolární éru ve skutečnosti dávno za sebou.

V roce 2013 ruský prezident Vladimir Putin při návštěvě televizní studia RT prohlásil, že se kanálu podařilo pomoci narušit „dominanci anglosaských médií“ v mezinárodním informačním prostoru.

Bez ohledu na to, do jaké míry lze vůbec takové tvrzení pokládat za pravdivé vzhledem ke sledovanosti RT, je ale výrok sám o sobě vypovídající. Cizojazyčné kanály Moskvy přesně takovou rétoriku používají. Slogany jako „narušování dominance“, „vyslovování nevysloveného“ či „říkáme to, o čem média hlavního proudu mlčí“ tvoří klíčovou část jejich sebepropagace. Ostatně argumenty pro možnou kritiku západních médií dává například analýza, kterou letos publikoval recenzovaný odborný žurnál Politics.

Její autor Andrej Cygankov, rodák z Moskvy posledních 16 let působící jako profesor na univerzitě v San Franciscu, popsal trend negativního rámování Ruska v největších amerických novinách. Zaměřil se na jejich editorialy, tedy názorové příspěvky vyjadřující redakční postoj k závažným událostem. Výsledek možná leckoho nepřekvapí, země prezidenta Vladimira Putina z nich obvykle nelichotivě vychází jako „neosovětská autokracie“. Zkoumaný materiál se týká let 2008 až 2014, tedy ještě než došlo k dalšímu výraznému zhoršení vztahů Ruska se Západem v důsledku krize na Ukrajině. Vybraná média (New York Times, Washington Post, Wall Street Journal) se v otázce Ruska dobře shodovala, uvádí autor.

Propaganda Ruska zní ve Skotsku silněji, Sputnik spustil živá radiovysílání

Rusku věnoval vybraný americký tisk v daném období 137 editorialů, negativních bylo 131 z nich. Současnou zemi prezidenta Vladimira Putina podle Cygankova zjištění vykresloval americký tisk ve studenoválečném duchu jako nepovedený protějšek amerického politického systému. Doslova jako jeho temný obraz. Paralelou se SSSR, respektive strachem z opozice a centralizací moci, stejně jako srovnáním Putina se Stalinem, si novináři pomáhali k vysvětlení tak různých jevů, jako je tužší kontrola médií, zákon zakazující propagaci netradičních sexuálních vztahů nebo prudký propad ceny rublu, z něhož lze prý vinit příliš centralizovaný systém ruské moci.

„Návratem do časů SSSR“ pak byla charakterizována i Putinova zahraniční politika, ve své podstatě prý agresivní a expanzivní, s cílem hledat obětního beránka. Vybraná média ji vnímají jako hrozbu Západu a obnovení rétoriky studené války. „Opomíjena je ale skutečnost, že i v současném ruském politickém systému existují média mimo kontrolu státu a možnost pro představitele opozice kandidovat ve volbách,“ píše Cygankov.

Podle Karla Svobody z katedry ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd UK se ale „docela nabízejí paralely mezi dnešním Ruskem a Sovětským svazem za Brežněva, byť samozřejmě jako vždy kulhají. Rusko v současné době přinejlepším ekonomicky stagnuje, podobně jako SSSR v pozdním období (i když tam šlo spíše o nízký růst), a to kvůli cenám ropy i vnitřním strukturálním problémům. Vedení země klade hlavní důraz na 'stabilitu', která se nicméně mění na stagnaci. Hledá se vnitřní i vnější nepřítel. Mediální scéna je v rukách státu a pokud jde o těch pár svobodných médií, která existují, tak ta jsou různými mechanismy vytlačovány na okraj,“ uvádí Svoboda, podle nějž ale není na místě vnímat svět bipolárně jako tomu před rozpadem Sovětského svazu.

Spiknutí protiruských médií? Spíš konstrukce národní identity
Vnímání Ruska jako protikladu Spojených států není novou ideologickou konstrukcí, ale sahá až do 19. století a dob carského režimu, připomíná ve své analýze politolog Andrej Cygankov. Tuto rivalitu potom znásobila studená válka a její faktický konec rozpadem Sovětského svazu utužil Američany v pocitu vítězství. „Historické paralely se Sovětským svazem jsou i z toho důvodu čtenářsky vděčné,“ píše Cygankov. Dodává navíc, že v editorialech, názorových zpravodajských žánrech, se případné protiruské tendence a paralely se Sovětským svazem objevují nejvýrazněji, zatímco v běžném zpravodajství tomu tak být nemusí. V případě RT ale dokumentární film Svět podle Russia Today ukazuje, jak je veškerý obsah podřízen kontrole Moskvy. „Pro vyvrácení mýtu o 'alternativnosti' RT doporučuji rozhovory s jejími bývalými zaměstnanci,“ říká vedoucí programu Kremlin Watch think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda a připomíná, že stanice má jasně nastavenou agendu i své politické cíle.

„Současný svět, a Rusko to i zdůrazňuje, bipolární zdaleka není. Ze strany Moskvy tak zaznívají požadavky na pozice dalších zemí (Čína Indie, Brazílie) jako světových velmocí. Současné ruské ambice jsou přeci jen skromnější, než tomu bylo u SSSR,“ doplnil analytik.

Ruský politolog Cygankov podíl na oživení rétoriky studené války přisuzuje spíše Spojeným státům a jejich elitám za zdůrazňování rozdílu mezi „svobodnou a demokratickou Amerikou“ v protikladu se „zaostalým autokratickým Ruskem.“ Takové ideologické pojetí americké identity současně staví zemi do role lídra svobodného světa v zahraničí a obhajuje její hegemonii, míní akademik.

Podle něj tento pohled vede k jistému zkreslení nejenom mediálního obrazu dění v Rusku, ale i zahraniční politiky Moskvy v porovnání s politikou USA a morálnímu nadřazování zájmů Washingtonu. „V tomto kontextu opravdu může RT, Sputnik, ale právě i třeba server Russia Direct představovat svého druhu alternativu,“ napsal serveru E15 Cygankov.

Program? Antiamerikanismus a konspirace

Mediálním projektům RT a Sputnik se Moskva dokonce rozhodla i přes ekonomickou krizi navýšit rozpočty. Alternativou, kterou ale takové projekty nabízejí, bývá místo lepšího obrazu Ruska naopak horší obraz Západu, všiml si Ilja Jablokov z univerzity v Leedsu, který se ve své studii zaměřil naopak právě na obsah vysílání stanice RT.

Aktuálním příkladem, kdy tato ruská stanice nabízí „něco navíc“ než ostatní média, by hypoteticky mohly být zprávy o vazbách mezi miliardářem a filantropem Georgem Sorosem a prezidentskou kandidátkou Hillary Clintonovou. O nich mají vypovídat uniklé interní dokumenty Sorosovy nadace Open Society Foundations, zveřejněné na stránkách DC Leaks. Co nebylo pro největší americká média předmětem zostřené pozornosti, ruské stanici RT naopak přišlo velmi vhod. Soros je podle zveřejněných dokumentů a e-mailů nejen významným sponzorem předvolební kampaně Clintonové, ale de facto i jejím poradcem – v roce 2011 měl dávat Clintonové, jež tehdy působila ve funkci ministryně zahraničních věcí, instrukce, jak zvládnout politickou krizi v Albánii.

Také program Kremlin Watch think-tanku Evropské hodnoty, který se na analýzu a vyvracení proruských dezinformací zaměřuje, ve svém newsletteru uvedl, že řečené dokumenty v západních médiích příliš pozornosti nevzbudily. „Dost možná proto, že většina informací, které se z uniklých materiálů dají vyčíst, nejsou zas takovým překvapením,“ uvádí organizace.

Z hlediska ruské mediální agendy a jejího programového antiamerikanismu jde ovšem o více než zajímavou zprávu i z toho důvodu, že může vytvářet (a ráda tak činí) obraz Sorose coby „loutkovodiče“ politického dění (nejen) ve Spojených státech. Současně RT a Sputnik zpochybňují legitimitu nejen prezidentské kandidátky Clintonové, ale i samotných voleb.

Ještě nedávno se mohli diváci RT pravidelně mezi pořady setkávat s krátkými prostřihy, kde moderátorka Anissa Naouaiová Američanům škodolibě gratuluje k jejich prezidentským kandidátům. „Budete volit mezi Clintonovou a Trumpem, tedy mezi zájmy mnoha korporací v případě Clintonové a zájmy korporace jedné v případě Trumpa – té jeho,“ tvrdila v něm.

Roman Šutov: Propagandu Kremlu šíří na Ukrajině zejména oligarchové

Aktuální rétorika RT je tak v souladu se staršími zjištěními Ilji Jablokova z univerzity v Leedsu. Ten dále popisuje, jak se RT profiluje coby „mluvčí globálního společenství ‚lidu‘ stojícího proti globálnímu Druhému – Spojeným státům americkým.“ Situaci Moskvy ale komplikuje skutečnost, že Putinův režim nestaví na nějakém uceleném ideologickém základě, připomíná Jablokov. Tím se podle něj současná situace liší od éry studené války, která byla charakterizována ideologickým střetem mezi komunismem a kapitalismem. Nyní tak prý RT zbývá propagovat jen antiamerikanismus.

„RT dává velký prostor všem kritikům americké či západní zahraniční politiky, protože RT nefunguje jako médium, ale jako PR kanál Kremlu, který se snaží být vlivovou operací pro vybrané cílové skupiny v západním světě – zejména krajní pravici a krajní levici, čemuž odpovídá výběr preferovaných hostů. Na RT často najdeme i různé konspirační teoretiky, blázny, nebo irelevantní osoby vykreslované jako experty právě jen proto, že výrazně kritizují západní zahraniční politiku,“ míní vedoucí zmíněného programu Kremlin Watch Jakub Janda.

Odkazuje mimo jiné na skutečnost, že mezi agendu RT také patří reportáže o událostech 11. září, které jsou založeny na hlasech zpochybňujících oficiální výklad tragédie. Vše podléhá narativu „přinášíme to, o čem všichni ostatní lžou.“ Projevuje se to i tím, že moderátoři svým hostům nijak nekomplikují život konfrontačními dotazy, vyjadřované názory skládají předem utvořený obraz amerického establishmentu. To, co pak staví ve vysílání RT či Sputniku Rusko do lepšího světla je nakonec prostá skutečnost, že jeho zájmy jsou vůči „pokryteckým USA“ v protikladu. Rusko pak působí jako statečná opozice vůči USA, doplňuje Jablokov.

Spory o smysl NATO a Ukrajinu

Tato rétorika je patrná zejména při referování o krizi na Ukrajině. Zatímco přední americké deníky ve svých editorialech událost mnohdy rámují „agresivní podstatou neosovětského Ruska,“ Cygankov upozorňuje, že část příběhu opomíjejí. Má na mysli hlavně vnitřní štěpení na ukrajinské politické scéně, stejně jako příslib rozšiřování NATO do klíčové strategické sféry Ruska. Americký politolog John Mearsheimer dokonce připisuje hlavní zodpovědnost za současný konflikt na Ukrajině Západu, respektive prosazování jeho zájmů mimo jiné pomocí zaštítění revoluce na Majdanu a dlouhodobého financování občanské společnosti na Ukrajině s cílem podpořit prozápadní směřování země.

„Prozápadní směřování“ je však v očích Moskvy v první řadě předstupněm vstupu do NATO, míní Mearsheimer. Západní politické elity podle něj i přes svůj idealismus nemohly čekat, že by Rusko na reálnou možnost rozšíření Severoatlantické aliance až k jeho hranicím nezareagovalo, jak ostatně dříve důrazně varovalo, připomíná Mearsheimer v článku v magazínu Foreign Affairs. „Pokud by 'oživením ducha studené války' bylo rozšíření NATO do střední a východní Evropy, pak bychom ale ignorovali možnost volby těchto států zvolit si svou zahraničně-politickou orientaci, kterou jim přiznávají i SSSR podepsané Helsinské dohody,“ říká Janda.

Přečtěte si rozhovor o současném Rusku:

Tomáš Glanc: Čína budí v Rusech naději i hrůzu. Hlavní pro ně vždy byla Evropa

Přestože Mearsheimerovy teze do značné míry Rusko a jeho zájmy legitimizují, v jinak údajně protiamerickém veřejném prostoru tak úplně nechybí. Částečným důkazem budiž prostý fakt, že Mearsheimerův článek otiskl právě prestižní magazín Foreign Affairs.

Prostor dostal americký politolog i na stránkách New York Times. Podobné názory navíc zastává také profesor ruských studií Stephen Cohen, a ani jeho názory americká média zcela neopomíjejí, jakkoliv je k nim on sám kritický. Nedávno například kritizoval označování Trumpa coby agenta Kremlu přímo během vstupu ve vysílání stanice CNN.

Stephen Cohen ve vysílání CNN

Ruská RT tyto Cohenovy či Mearsheimerovy názory prezentuje rovnou jako disidentské a částečně tím obhajuje, kolik prostoru ve zmíněné televizi dostávají.

V jednom z dílů půlhodinového diskuzního pořadu si moderátor pozval jak Cohena, tak Mearshimera. Ve studiu pak spolu debatovali včetně moderátora tři lidé, kteří měli stejný pohled na vývoj mezinárodních vztahů mezi Ruskem a Spojenými státy.

Sledovanost padá

Program, který se RT snaží nabízet, ale podle čísel láká stále méně diváků. Od roku 2013, kdy Putin stanici ocenil za prolomení anglosaského monopolu, začala její sledovanost ve Velké Británii klesat a ve Spojených státech zůstávala mizivá. Jak loni připomněl server The Daily Beast s odkazem statistiky, sledovanost ruského kanálu klesla ve Spojeném království o dvacet tisíc na sto tisíc diváků za den. V USA pak průměrná denní sledovanost všech pořadů nepřesahuje třicet tisíc osob. Toto číslo je přitom minimem, aby mohl být kanál do diváckých statistik vůbec započítán.

Cohen a Mearsheimer v debatě na RT

Novějším pokusem, jak světem šířit zprávy vyhovující Moskvě, je síť rozhlasového a on-line zpravodajství Sputnik. Svou činnost zahájila před necelými dvěma roky, počet jejích jazykových mutací mezitím přesáhl třicet a projekt funguje i v českém jazyce. Stejně jako RT se ani Sputnik ne všude setkal se zájmem. Fungování skandinávských mutací Sputniku jejich provozovatel kvůli slabé návštěvnosti uzavřel už ani ne po roce, připomíná list New York Times.

Přestože ale oficiální ruské kanály nemusejí zavedeným médiím konkurovat co do počtu diváků a návštěvnosti, tajné služby přesto varují před dalším stupňováním informační války. Příkladem je právě Česká republika, kde sice RT nevysílá, přesto zde podle aktuální zprávy BIS silně působí dezinformační a propagandistická činnost Ruska.

BIS odkazuje zejména na provoz desítek tzv. alternativních zpravodajských stránek, které často šíří nepodložené či vyloženě lživé informace s cílem narušit důvěru ve fungování západních institucí a vyvolávat zmatení. Ač bývají mnohdy označeny jako „proruské“, studie pracovníků Masarykovy univerzity ve spolupráci s Evropskými hodnotami ukázala, že Moskvu vykreslují spíše neutrálně.

Podobně jako pro RT je tak jejich hlavní agendou kritika Západu. Přebírání a sdílení článků či videí oficiální ruské propagandy tvoří podle Jandy „významnou část jejich obsahu.“ Ač oficiální kanály ruské propagandy nemusejí mít závratnou diváckou odezvu, jejich hlas zesilují právě tyto spřízněné webové projekty. Ty však až u poloviny článků neuvádějí zdroje svých informací, případně s původními zdroji pracují fakticky zavádějícím způsobem. V takovém případě se nejedná o alternativní názory na věc, ale prosté lži, jak řekl v únoru Jakub Kalenský z bruselského týmu Stratcom East, který jejich šíření analyzuje. Monitorováním obsahu řečených webů a vyvracením prokazatelných lží se bude od příštího roku zabývat také nový útvar českého ministerstva vnitra.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!