Skončilo EXPO, jaké svět neviděl. Česko zaujalo

Bylo poledne 31. října, několik hodin před tím, než se definitivně zavřely brány ohromného areálu o rozloze více než pět kilometrů čtverečních na březích řeky Huangpu. Stalo se tak po 184 dnech akce, již svět nezažil. Po šesti měsících náporu 73 milionů návštěvníků, převážně z pořádající velmoci. Po roce stresu pracovníků pavilonů, kteří výstavu v přímořské megapoli na jihovýchodě říše středu připravili a dotáhli do konce.

Jakého, ukáže čas. Jisté je, že slovo rekord se bude v závěrečných hodnoceních skloňovat ve všech pádech. Přesně, jak si to pořadatelé přáli.

„Česká republika si relativně zavčas zajistila dobrou adresu v zóně C. Rozhoupat se o něco později, skončili bychom u plotu,“ konstatuje generální komisař české účasti Pavel Antonín Stehlík.

Bílá kostka osázená hokejovými puky rozestřela na dvou tisících metrech čtverečních Plody civilizace. Šlo o komplex dvaceti krychlí nad zeleným kobercem. Z jedné vykukoval soubor zvířecích figurek a porcelánových talířků, v druhé prskaly futuristické mašinky. Ve třetí navíjel ocelový válec nanovlákna z matky Země.

O kousek dál osahávali příchozí reliéfy z Karlova mostu, vedle prožívali „odvážlivci“ promítanou jízdu nad českými luhy a háji v kokpitu letadélka Sting. V dalším rohu se plazil zlatý šnek Symbiosis. Hlava na hlavě se tísnila v obchůdku s hračkami, knihami a sklem.

Kultura i byznys

To byla ovšem pouze vnější stránka věci. Zadání, které vzešlo od bývalého premiéra Mirka Topolánka a jím jmenovaného emisara Stehlíka, bylo tentokrát bohatší. „Vůbec poprvé jsme k rozměru české přítomnosti přidali důraz na byznys,“ připomíná Stehlík. Jeho lidé přivedli partnery z několika branží, objekt se kromě kulturně-uměleckého stánku stal adresou pro obchodní schůzky. Konalo se jich více než 130.

Příležitost k témuž poskytla také česká restaurace provozovaná společností IGC. Zlé jazyky tvrdí, že byla příliš drahá a po dobrém startu slevila na kvalitě. A zaostala za rakouskou konkurencí, jež nabídla denní menu pro zaměstnance bez rozdílu země původu. Češi s žádným takovým nápadem nepřišli.

Lekce v bontonu

Nebylo překvapením, že kam oko pohlédlo, všude byli Číňané. Obyvatelé miliardové mocnosti plnili a splnili touhu organizátorů, aby se „jejich“ EXPO stalo tím NEJ… Mračna autobusů svážejících pasažéry z provincií byla kamínkem v této mozaice. Zároveň si domorodci prošli kurzem společenského chování. A tak zatímco v květnu, kdy se konal Český národní den, skončil autor těchto řádků se dvěma notebooky a košilí na ramínku téměř ušlapán před vstupními turnikety, v závěru se chodilo na EXPO spořádaněji a klidněji.

Změkla pravidla pro průchod přes detektory, ztvrdly naopak ceny. O říjnových svátcích a poslední týden poskočily z celodenních 160 jüanů (asi 480 korun) na rovných dvě stě. Odpolední sleva šla rovněž nahoru.

Pro Číňany, kteří berou v Šanghaji a okolí nadprůměrných pět tisíc hrubého, ale jinde o dost méně, to zjevně nebyl problém. „Byl to mazec,“ líčí nával ve finiši pracovnice české expozice.

Ve frontách, obléhajících především čínský, francouzský, německý a saúdskoarabský „stánek“, se objevily cedule s výmluvným nápisem Mluvte slušně a buďte zticha. „Číňané si zapamatují hlavně nekonečné fronty a hodiny čekání u vchodu. Ale i to, že se v nich lidé dokázali chovat, jak mají. Ti, kteří měli to štěstí a EXPO navštívili osobně, si doufám odnesou ucelenější pohled na svět a vědomí, že některé věci řešíme společně,“ shrnuje Šang Šeng, šéfeditor největšího čínského webového portálu QQ.

Češi v moři

Český pavilon, do nějž se vstupovalo zajímavou informační spirálou, patřil také mezi spíše obležené. Skoro osm milionů sedm set padesát tisíc lidí, kteří do něj našli cestu, je domácím expo-vrcholem. Povědomí o zemi, na jejíž prezentaci zvědavci přišli, už tak lichotivé není.

Ze tří set návštěvníků, které na zakázku kanceláře generálního komisaře oslovila agentura 3rd Floor, si v souvislosti s Českou republikou nevybavilo vůbec nic 58 procent dotázaných. Třicet procent slyšelo, že jsou na výstavišti nějací Češi, ale nešli se na „ně“ podívat. To udělalo jen dvanáct procent.

Z toho, co mezi Plody civilizace zahlédli, jim nejvíce utkvěla v paměti zlatá slza LacrimAu od Frederika Díaze. Ta poputuje v jedné verzi do Farmy československočínského přátelství, jež koupila interiér výstavy. Druhá a možná i další vycestují do světových muzeí.

S odstupem následují v pořadí obliby výjevy z Karlova mostu, český design a animovaný film. Zaujala představení Opičí král, Symbióza a skulptura Jeden svět – mnoho kultur. Bez odezvy zůstaly naopak figurková Užitečná krása či Osvěžovač smyslů. „Nemyslím, že bychom expozici udělali jinak. Některé exponáty bych přesto nechal spíše v galerii,“ netají se Stehlík, jehož tým získal ve své kategorii stříbro za kreativitu výstavy. Venku hraje hudba, za okny vládne tma. V expozicích vrcholí poslední sbírání razítek do EXPO pasů, v kancelářích se balí. „Byla to zajímavá zkušenost, návštěvníci byli přátelští a opravdu se o Česko zajímali. Jsem vážně ráda, že jsem mohla být u toho,“ říká čínská hosteska v českých službách Ella.

Expo v číslech

» 184 dní trvala Všeobecná světová výstava EXPO 2010
» 500 milionů korun vyčlenila vláda na českou účast, úspory, prodej expozice a příjmy z komerční činnosti daly dohromady ekonomický efekt 90 milionů korun
» 710 metrů krychlových nákladu přivezla do Šanghaje Česká republika, 15 kontejnerů přišlo po moři, 32 zásilek dopravila letadla
» 6 partnerů z byznysu měla Česká účast v čínském velkoměstě: Vítkovice Machinery Group (generální partner), Budějovický Budvar, Škoda Auto, česká pobočka HSBC, česká pobočka Huawei (hlavní partneři), Preciosa (partner)
» 5 let bude trvat přestávka do další světové výstavy, hostitelem bude italské Miláno

Pavel A. Stehlík: Pro Čínu potřebujeme novou strategii

Právě se vrátil z udílení cen pro nejzajímavější expozice, dobře naladěn a očividně potěšen. „Momentálně se o nás v Číně ví. To je šance, kterou nesmíme promarnit,“ říká generální komisař české expozice EXPO Pavel Antonín Stehlík.

* E15: Nakolik vyšel posun české účasti od kultury a umění směrem k byznysu?

Musím přiznat, že to bylo těžší, než jsem si myslel. Státy, které se snaží o silnou účast svých podniků v Číně, mají většinou ve funkci generálního komisaře na EXPO ministra hospodářství nebo někoho na té úrovni. Někoho, kdo je odpovídajícím partnerem pro ředitele velkých firem. My ne. Druhým úskalím byla hospodářská krize, která zasáhla ve chvíli, kdy bylo potřeba se dohodnout a uzavřít smlouvy. Podniky však byly na nejnižším bodě ziskovosti nebo na vrcholu ztrátovosti. To nebyla doba na to jít do nových trhů, protože bylo nutné udržet domácí produkci a lidi.

* E15: Sehrála roli vzdálenost do Číny?

Řada českých firem uvěřila, že v Číně není byznys. To mě překvapilo. V obchodní výměně EU a Číny je poměr vývozu k dovozu jedna ku třem. U nás jedna ku třinácti, takže něco je špatně. Je ovšem pravda, že vláda podnikům v Číně moc nepomáhala. Rok před EXPO se tu otáčeli prezidenti a premiéři, od nás přijel ministr jediný. Když nedá čínský stát, který ovládá 85 procent firem, signál, aby se s Čechy obchodovalo, neobchoduje se. Chceme-li se na ekonomickém růstu Číny podílet, musíme mít novou strategii.

zvětšit Pavel A. Stehlík Autor: E15 Anna Vacková, zavřít

* E15: Myslíte si, že EXPO tomu pomohlo?

Odehrálo se tady přes 130 obchodních jednání, jejich účastníci říkají, že byla úspěšná. Nyní půjde o to, aby firmy této možnosti využily, protože za čas tato šance zmizí.

* E15: Máte časový limit?

Ani ne půl roku. Je několik věcí, které můžeme udělat hodně rychle. Jde o bezvízový režim na úrovni služebních a diplomatických pasů. Slovensko ho s Čínou má, stejně tak Maďarsko, Rumunsko. Nemá smysl, aby Česko stálo stranou. Stejně tak se má třeba otevřít letecké spojení.

* E15: Do konce roku budete likvidovat výstavu, co dál?

Chci se vrátit k podnikání, k tomu, co dělám posledních dvacet let (energetika, poradenství – pozn. aut.). To je místo, kam patřím.

Od našeho zpravodaje