Tribunál v Haagu odsoudil Karadžiče ke 40 letům vězení za genocidu

aktualizováno Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) odsoudil bývalého politického předáka bosenských Srbů Radovana Karadžiče ke 40 letům vězení. Uznal ho vinným v deseti z jedenácti bodů obžaloby, včetně genocidy v souvislosti se srebrenickým masakrem. Rozsudek není pravomocný a 70letý Karadžić se proti němu hodlá odvolat. Výsledek šest a půl roku trvajícího procesu přivítali žalobci ICTY a vysoký komisař OSN pro lidská práva Zaíd Husajn.

 Radovan Karadžič
24.3.2016 19:57   |  

Jediným bodem obžaloby, v němž senát tribunálu neshledal někdejšího prezidenta bosenské Republiky srbské (RS) vinným, je genocida související se zločiny spáchanými během války v letech 1992-1995 v sedmi bosenských městech - Ključ, Sanski Most, Prijedor, Vlasenica, Foča, Zvornik a Bratunac. Předsedající soudce O-Gon Kwon toto rozhodnutí zdůvodnil nedostatkem důkazů.

V ostatních bodech je ale Karadžić podle tribunálu trestně odpovědný. Pokud jde o události ve Srebrenici, senát má za prokázané, že obžalovaný souhlasil s plánem na eliminaci zajatých mužů muslimské (dnes bosňácké) národnosti a neučinil nic, aby zabíjení zabránil.

Události kolem Srebrenice z poloviny července 1995 jsou považovány za největší masakr od druhé světové války. „Nejméně 5115 bosenských Muslimů bylo zabito při událostech ve Srebrenici a jejím okolí,“ konstatoval senát ICTY v dnešním rozsudku. Podle různých odhadů ale bosenskosrbské síly mohly tehdy povraždit až 8000 mužů, včetně starců a chlapců.

Podle soudců je Karadžić rovněž trestně odpovědný za brutální tříleté obléhání Sarajeva, při němž granáty a kulky vypálené ze srbských pozic zabily více než 10 tisíc lidí. Mezi oběťmi bylo na 1500 dětí.

ICTY sice nevyhověl návrhu žalobců na potrestání Karadžiče doživotním vězením, nicméně čtyřicetileté odnětí svobody má pro odsouzeného vzhledem k jeho věku prakticky stejný dopad

Odpovědný je také za další zločiny spáchané bosenskosrbskými silami, včetně „pronásledování, vyhlazování, vražd, deportací, nelidských činů (násilného přemísťování), nezákonných útoků na civilisty a braní rukojmích“, uvedl ICTY.

Rozsudek vzápětí po jeho vynesení uvítal vysoký komisař OSN pro lidská práva. Výsledek procesu „by měl zastavit vedoucí činitele v Evropě a všude jinde, kteří zneužívají nacionalistické emoce a dělají obětní beránky z menšin“, uvedl Zaíd Husajn v prohlášení.

Spokojeni jsou i žalobci. „Tisíce lidí sem přišly, aby vylíčily své příběhy a aby se odvážně konfrontovaly se svými trýzniteli. Dnes byla jejich důvěra tímto odsouzením uctěna. Spravedlnosti bylo učiněno za dost,“ uvedl hlavní žalobce ICTY Serge Brammertz v prohlášení zveřejněném na webu tribunálu.

Verdikt se podle očekávání setkal s rozdílnými reakcemi v bývalé Jugoslávii, zejména v Bosně. Podle rodin muslimských obětí Karadžić „dostal, co mu patří“. Bosenskosrbský prezident Milorad Dodik, který je stoupencem odtržení Republiky srbské od Bosny, na druhé straně míní, že rozhodnutí ICTY jen dál „vyhrotí situaci“ v Bosně a Hercegovině.

Karadžić se před spravedlností ukrýval více než deset let, než byl zadržen v červenci 2008 v Bělehradě. Proces s ním začal před ICTY v říjnu 2009. V závěrečné řeči pronesené v říjnu 2014 prohlásil, že očekává zprošťující rozsudek. Je totiž přesvědčený, že za zločiny nese pouze morální odpovědnost, nikoli trestní.

Zbývají tři kauzy

ICTY dnešním verdiktem sice nevyhověl návrhu žalobců na potrestání Karadžiče doživotním vězením, nicméně čtyřicetileté odnětí svobody má pro odsouzeného vzhledem k jeho věku prakticky stejný dopad. Karadžić se podle sdělení svých obhájců míní proti rozsudku odvolat.

Válka v Bosně a Hercegovině, která spolu s válečným konfliktem v Chorvatsku provázela rozpad někdejší jugoslávské federace, si vyžádala životy více než 100.000 lidí. Zhruba 2,2 milionu obyvatel kvůli ní muselo utéci nebo bylo vyhnáno při etnických čistkách z domovů.

Po vynesení verdiktu nad Karadžičem zbývají Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii tři kauzy. Už 31. března se čeká vynesení prvoinstančního rozsudku nad srbským ultranacionalistou Vojislavem Šešeljem.

Otevřený je proces s někdejším prezidentem vzbouřených chorvatských Srbů Goranem Hadžičem, jehož projednávání je pozastaveno kvůli vážnému zdravotnímu stavu Hadžiče. Poslední verdikt má ICTY vynést nad bývalým vrchním velitelem bosenskosrbské armády Ratkem Mladičem, a to v listopadu příštího roku.

Poté ICTY svou činnost ukončí. Odvoláními se už bude zabývat zvláštní orgán - Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály (MICT). Ustavila ho 22. prosince 2010 Rada bezpečnosti OSN.

Karadžić je považován za jednoho z hlavních strůjců války v Bosně
Vizitka bývalého vůdce bosenských Srbů Radovana Karadžiče (70), kterého odsoudil Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) ke 40 letům vězení:
Radovan Karadžić, vystudovaný psychiatr, je považován za jednoho z hlavních strůjců války v Bosně a Hercegovině, která tuto balkánskou zemi v 90. letech minulého století sužovala. V dubnu 1992 byl zvolen prezidentem bosenské Republiky srbské a v čele tohoto útvaru stál více než čtyři roky, než kvůli stíhání pro válečné zločiny rezignoval a na dlouhých 12 let zmizel ze scény. Zadržen byl teprve v červenci 2008 v Bělehradě a následně vydán ICTY, aby čelil obžalobě.

Karadžić byl v souvislosti s rolí, kterou během války v letech 1992 až 1995 sehrál, obviněn z celé řady trestných činů. Nechyběla mezi nimi genocida, zločiny proti lidskosti, vraždy a porušení pravidel vedení války. Obžaloba měla 11 bodů a výčet konkrétních činů byl dlouhý. Po více než 20 letech ale veřejnosti jména většiny měst a obcí, kde se udály, nic neřeknou. Masakr asi 8000 muslimských mužů ve Srebrenici a obléhání Sarajeva s více než 10 tisíci oběťmi zůstávají ale v paměti dodnes.

Žalobci pro Karadžiče žádali doživotní vězení, on sám je ale - podobně jako řada jiných politiků a vojáků souzených před ICTY - přesvědčen o své nevině. Obhajoba pak tvrdila, že žádný Karadžičův zločin obžaloba neprokázala. „Nic z toho, co se stalo, nebylo výsledkem chování státu,“ řekl předloni před haagským tribunálem. Jediné, co přiznal, bylo, že jako politický vůdce v době války „nese morální odpovědnost za zločiny spáchané občany a silami Republiky srbské“.

ICTY Karadžiče odsoudil ke 40 letům vězení, když ho uznal vinným v deseti z jedenácti bodů obžaloby, včetně genocidy v souvislosti se srebrenickým masakrem. Rozsudek není pravomocný, Karadžić se proti němu může odvolat. Pokud jde o události ve Srebrenici, senát má za prokázané, že obžalovaný si přál zabití zajatých mužů muslimské (dnes bosňácké) národnosti a souhlasil s ním. Podle soudců je Karadžić rovněž trestně odpovědný za brutální tříleté obléhání Sarajeva a za další zločiny spáchané bosenskosrbskými silami, včetně zločinů proti lidskosti nebo braní rukojmích. Jediným bodem obžaloby, v němž senát ICTY neshledal někdejšího prezidenta bosenské Republiky srbské (RS) vinným, je genocida související se zločiny spáchanými během války v letech 1992-1995 v sedmi městech. Předsedající soudce O-Gon Kwon toto rozhodnutí zdůvodnil nedostatkem důkazů.

Mezi další významné bosenskosrbské politiky, které ICTY odsoudil, patří Momčilo Krajišnik, bývalý předseda parlamentu bosenské Republiky srbské, který byl v roce 2009 odsouzen na 20 let vězení a v srpnu 2013 byl propuštěn. Bývalá prezidentka Republiky srbské Biljana Plavšičová se v lednu 2001 dobrovolně přihlásila ICTY, který jí v únoru 2003 uložil trest 11 let vězení. Brány káznice opustila v říjnu 2009. V červenci 2003 vyměřil ICTY doživotní trest Milomiru Stakičovi, bývalému starostovi města Prijedor na severozápadě Bosny. V odvolacím řízení mu byl trest v březnu 2006 zmírněn na 40 let.

Karadžić se narodil 19. června 1945 v černohorské vsi Petnjica, vzdáleně je prý spřízněn se slavným literátem Vukem Stefanovičem Karadžičem a vyrostl v prostředí plném mýtů o velikosti srbského národa. Jeho otec Vuko patřil mezi četniky (srbští vojáci, bojující zprvu proti Němcům, později někdy po jejich boku a také proti komunistickému odboji), po vítězství Titových partyzánů byl odsouzen na sedm a později 15 let vězení. Domů se vrátil v roce 1950, když Radovanovi bylo pět let.

Většina pramenů se shoduje v tom, že Karadžić byl dobrý student, za vyšším vzděláním zamířil ale trochu netypicky do Sarajeva. Otec sice původně chtěl, aby z něj byl středoškolský učitel, tuhle dráhu ale Radovan odmítl. „Co z toho budu mít, profesor sice kdysi něco znamenal, ale dneska jich je všude plno,“ řekl prý a zamířil na střední zdravotnickou školu a odtud na medicínu. Lékařské vzdělání získal také na newyorské Columbijské univerzitě.

Ani na medicíně ale Radovan Karadžić, drže se poučky „správný Černohorec má být buď básník, nebo zbojník“, nezapomněl na umění. „Byl zapálený do lékařského studia i literatury,“ vzpomínal jeden z jeho tehdejších přátel. Během studií se Karadžić seznámil i se svou budoucí ženou Ljiljanou, pocházející z prominentní rodiny sarajevských Srbů. Ambiciózní žena ho během let podle zlých jazyků postupně ovládla, zprvu se ale i díky ní dostal do sarajevské lepší společnosti.

Lékařskou praxi vykonával Karadžić hlavně v Sarajevu a dochovaly se zkazky o tom, jak občas svým dobrozdáním pomohl někomu odložit nástup trestu. Sám Karadžić v polovině 80. let strávil ve vězení přes rok, důvodem prý byly machinace, díky kterým si postavil chatu nad Sarajevem. Podle Karadžičových příbuzných ale byla celá kauza pomstou jugoslávské tajné služby za to, že s ní Radovan odmítl spolupracovat během studijního pobytu v Americe.

Po věznění opustil Karadžić myšlenku na přestěhování do Bělehradu, se kterou vážně koketoval. V metropoli dokonce nějaký čas pracoval jako psycholog fotbalové Crvene Zvezdy a tehdy se také spřátelil se spisovateli, čelnými představiteli srbského nacionalismu. Do politiky se sám aktivně zapojil koncem 80. let. Zprvu koketoval se zelenými, nakonec ale - pod vlivem spisovatele a známého propagátora myšlenky Velkého Srbska Dobrici Ćosiče - zakotvil v Srbské demokratické straně.

Už v říjnu 1991 v bosenském parlamentu vyhrožoval, že pokud si Bosna vyhlásí samostatnost, bude to cesta do pekel, na které bude muslimský národ zničen. Karadžić zprvu sloužil jako nástroj jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče, nakonec se ale stal i pro něj přítěží. Mír v Bosně byl nakonec na americké letecké základně v Daytonu uzavřen bez přímé účasti tamních Srbů, ale i Chorvatů, obě strany zastupovali jejich protektoři z Bělehradu a Záhřebu.

Čtěte také:

Karadžić o masakru v Srebrenici nic nevěděl, tvrdí jeho obhájce

Soud: Nizozemsko má díl viny za masakr v bosenské Srebrenici

Autor: čtk

Komentáře

Čtěte také

Romové jsou na úřadech ve výhodě, myslí si většina Čechů

Romové jsou na úřadech ve výhodě, myslí si většina Čechů

Lepší možnosti při hledání bydlení jednání na úřadech, horší při hledání práce. Tak si život romské menšiny představují obyvatelé České republiky. Vzájemným soužitím se zabýval… více

Mobilní web