Zástupci 175 zemí podepsali v v OSN klimatickou dohodu

Zástupci 175 zemí podepsali v v OSN klimatickou dohodu
22. dubna 2016 • 20:59
Zástupci celkem 175 zemí podepsali v New Yorku klimatickou dohodu, která má zpomalit oteplování planety a zmírnit jeho důsledky. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun na úvod procedury prohlásil, že svět závodí s časem a že skončila éra bezstarostné spotřeby. Za Česko úmluvu podepsal ministr životního prostředí Richard Brabec. Část zemí již dokument stihla i ratifikovat.

„Doba spotřeby bez následků skončila,“ řekl šéf světové organizace, podle něhož se k podpisu shromáždilo 175 členských zemí. Tolik signatářů podepisujících velkou mezinárodní dohodu během jediného dne vytváří nový rekord.

Celkem 15 zemí již podle agentury AFP stihlo dohodu i ratifikovat a další přislíbily, že tak učiní brzy, což podle optimistů může znamenat, že vstoupí v platnost mnohem dříve, než stanoví původní nejzazší termín - rok 2020. Někteří dokonce tvrdí, že by se tak mohlo stát ještě letos.

První podepsal Hollande

První podpis pod dokument dojednaný v prosinci v Paříži patřil francouzskému prezidentovi Françoisi Hollandeovi, který prohlásil, že požádá parlament, aby dokument ratifikoval do léta. Čína, která patří k hlavním znečišťovatelům ovzduší, oznámila, že ratifikaci zvládne do září.

Americký ministr zahraničí John Kerry, který držel při podpisu symbolicky v náručí svou vnučku, označil dnešek za chvíli, kdy svět vyrazil do vítězné „války proti uhlíkovým emisím“, které stojí za oteplováním planety. Prezident Barack Obama podepsání smlouvy přivítal s tím, že zajistí „všem našim dětem dědictví čistší, zdravější a bezpečnější planety“.

Základním cílem dohody je udržet zvyšování teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně. Text rovněž vyzývá státy, aby usilovaly o co nejrychlejší globální snížení emisí skleníkových plynů. Zatímco většina státníků považuje dohodu za silnou, kritici jí vyčítají třeba to, že nestanovuje pevné a závazné termíny pro omezování emisí. Někteří vědci tvrdí, že slíbené závazky jednotlivých zemí ke zmíněnému teplotnímu cíli nepostačí.

Za Česko Brabec

Za Česko podepsal úmluvu ministr Brabec, po němž bude ratifikace na parlamentu v Praze. Brabec ve svém projevu podotkl, že veřejnost i firmy by změnu klimatu neměly vnímat jen jako hrozbu, ale i jako příležitost k novým aktivitám. Zároveň zdůraznil, že Česko patří mezi země, které budou finančně přispívat rozvojovým státům na výdaje spojené s omezováním emisí. „Celosvětové aktivity jsou nezbytné a my všichni musíme zajistit, aby nejchudší a nejzranitelnější rozvojové státy získaly podporu, kterou potřebují,“ řekl ministr.

Podle nezávazné části dohody by se vlády rozvinutých zemí měly do roku 2025 shodnout na výši finanční podpory určené pro potřeby a priority rozvojových zemí, přičemž minimem bude 100 miliard dolarů ročně.

Hlavní body nové dohody o klimatu
DLOUHODOBÉ CÍLE (STUPNĚ)

Udržet zvyšování teploty „výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně,“ což by výrazně snížilo riziko a dopady klimatických změn.

(Už summit OSN v Mexiku v roce 2010 stanovil cíl udržet globální oteplování pod dvěma stupni Celsia oproti předindustriálnímu období. Globální teplota zemského povrchu se již zvýšila o jeden stupeň Celsia.)

DLOUHODOBÉ CÍLE (EMISE)

Podle dohody musí státy „usilovat o dosažení globálního snížení emisí skleníkových plynů co možná nejdříve, s ohledem na skutečnost, že snižování bude trvat déle v rozvojových státech“.

(Vyjednávači se pokoušeli zformulovat dlouhodobé cíle na zastavení emisí a transformaci světové energetiky. Zástupci ohrožených států a nevládních organizací požadovali jasně formulovaný plán eliminace či snížení používání pevných paliv. Čína a Indie, které jsou na používání pevných paliv závislé, se bránily stanovení přesných termínů, kdy by se měla tato paliva přestat používat. Rovněž Saúdská Arábie, závislá na ropě, byla proti. V rámci EU je zase na uhlí závislá polská ekonomika.)

FINANCE

Nezávazná příloha dohody přijaté 12. prosince 2015 v Paříži uvádí, že vlády rozvinutých zemí se mají do roku 2025 shodnout na výši finanční podpory určené pro potřeby a priority rozvojových zemí, přičemž minimem bude 100 miliard dolarů ročně.

(Na této částce se rozvinuté státy dohodly již v roce 2009, kdy slíbily, že po roce 2020 ji každoročně z veřejných i soukromých peněz poskytnou rozvojovým zemím ke snížení jejich emisí skleníkových plynů a ke zvládání povodní, vln veder a zvyšující se hladiny světových moří.)

ZTRÁTY A ŠKODY

V dohodě jsou zakotveny již existující mezinárodní mechanismy na zvládání nevyhnutelných ztrát a škod způsobených klimatickými změnami, protože nebylo dosaženo shody na jiných formulacích.

(Rozvojové státy požadují dlouhodobé mechanismy, které by jim pomohly zvládat ztráty a škody způsobené přírodními pohromami, například tajfuny, anebo důsledky zvyšování hladiny světových moří. Všechny vlády se tomuto tématu věnují od roku 2013, ale dosud s malými výsledky.)

TRHY S EMISEMI OXIDU UHLIČITÉHO

Právně závazný text dohody neobsahuje žádné konkrétní zmínky o trzích s emisemi oxidu uhličitého ani o možnosti postihů za emise oxidu uhličitého v letectví či lodní dopravě. Obsahuje však zmínku o „využití mezinárodně přenosných zmírňujících opatření,“ která by umožnila státům na bázi dobrovolnosti kompenzovat jejich vlastní emise nákupem emisních kreditů jiných států.

DIFERENCIACE

V dohodě se praví, že rozvinuté státy by měly poskytovat finanční zdroje na pomoc rozvojovým státům. Finančně by měli pomáhat ti, kdo „jsou v pozici tak učinit.“

(Rozvojové země tvrdí, že bohaté státy, které byly určeny v konvenci z roku 1992, by mohly činit více pro snižování emisí a poskytování finanční pomoci slabším. Rozvinuté státy zase tvrdí, že některé země, jako Singapur či Jižní Korea, se od té doby staly rozvinutějšími, a mohly by také činit více.)

Autor: ČTK
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!